Čtenářská recenze: Westerfeld 1: Leviatan

Možná i proto jsem se rozhodl přistoupit k hodnocená knihy tak trochu jinak. Nerozebrat děj a nepřipravit tak čtenáře o některá překvapení. Spíše dám přednost dojmům a názorům na knihu jako celek, v několika málo pozastaveních nad hlavními rysy.

Kapitola plusů poprvé. Spád příběhu. Pamatujete na knihy, kdy jste se horko těžko ponořovali do příběhu a prvních padesát stránek za moc nestálo ? Tak to zde nečekejte. Naučíte se plavat hned na prvních stránkách a ani po dvaceti rozhodně tempo neztratíte

Dvě hlavní linie příběhu tomu více než napomáhají a jejich střídání skoro každou kapitolu je skvělé pro udržení čtenáře v neustálé pozornosti. Více by bylo moc, ale dvě linie, každá z jedné strany barikády, pokud to tak mohu říci, to nebyl vůbec špatný nápad.

Kapitola plusů podruhé. Historie. Ne nenechte se vyděsit. O historii moc vědět nemusíte a trápit Vás s ní v knize nikdo moc nebude. Historická doba je posazená zhruba o sto let zpět a není moc odlišná od té, kterou si přečtete v odborných textech.

Jediné, kdy je toho o ní řečeno více, je někdy letem světem, ztracené mezi řádky prvních dvaceti stran. Mám osobně historii rád, ocenil bych i více, ale volba toho, že méně je někdy více byla zřejmě správná. Žádné unavování daty či historickými událostmi, jen hrubé nastínění doby a států. Ve své podstatě ideální pro široké spektrum čtenářů. Ač vlastně nerad, přikyvuji dobré volbě.

Kapitola mínusů poprvé. Každá kniha je má a vždy jsou subjektivní podle autora kritiky. Nemohu říci, že by jich v této knize bylo příliš, ale pár se jich našlo. Diskutabilní grafika. Někomu bude vyhovovat, někomu ne.

Zprvu Vám připadne trochu dětinská, ale je to mylné, protože obrázky jsou v retro stylu, aby zapadly do doby v které je zasazen příběh. Chvilkami mi tak trochu připomínaly dobu prvních černobílých filmů a jejich kulisy. Po pár desítkách stránek názor lehce upravíte a dokonce jsem se sám přistihl, že jsem zkoumal některé detaily kreseb. Přesto musím dát do mínusu, protože grafika může některé čtenáře odradit, což je přeci škoda.

Kapitola plusů potřetí. Dvě linie, dva pohledy, dvě civilizace. Již jsem to zmínil na počátku, ale jen okrajově. Být kniha jen jeden příběh, nikdy by se nepokryly oba světy. Nebo spíše řečeno, dva pohledy na svět, každý se ze svého úhlu. Četl jsem v minulosti hodně knih, kde se o to pokusili a jen málo z nich vyznělo dobře. Zde, snad vlivem jednoduchosti, se to myslím podařilo.

Kapitola mínusů podruhé. Detailnost. Autor si vždy musí vybrat, jak moc se zaměří na detaily. Zde byl upřednostněn příběh a spád dějových linií. Jakkoliv mám rád takový styl, někdy mezi tím potřebuji pro svou představivost i pár detailů. Ty jsou jen poskromnu, obětované na úkor snahy o čtivost. Určitě se to z části povedlo, nicméně alespoň o kapku více by jistě neublížilo.

Kapitola plusů počtvrté a naposledy. To nejlepší a nejhlavnější na závěr. Zvířátka a Technika. Od narození jsem technicky typ, ale v této knize není možné nefandit organikům.

Nahrazení strojů zvířaty, vykreslené v těch nejlepších barvách duhy. Pokud Vás nezaujmou létavci nebo tygři či sloni tahající vozy a vlaky, pak Vás třeba dostanou ještěrky. Mě tedy určitě. Představa leteckého technika s ještěrkami na ramenech, na které řekne svůj vzkaz, ony odběhnou k určené osobě a pak reprodukují váš hlas přes své membrány, to je jednoduše úsměvné a zábavné.

Naopak stroje na druhé straně jsou špinavé, drsné a chladnou ocelí nešetřící. Technika ve své surové podstatě, zbavená našich moderních displejů a počítačů. Jen páky, převodová kola a pach spáleného paliva.

Co říci závěrem ? Pokud nejste vědecký typ libující si v přesných technických detailech či snad šílený biolog se zaměřením na zvířata, a máte přitom rádi zvláštní fantasii, pak lze říci, že lepší knihu tohoto žánru na knižních pultech současnosti asi nenajdete. Snad se tedy bude líbit i Vám. Přeji příjemné počtení.

Autorem recenze je David Dvořák