Úvodná stránka › Čitateľské recenzie › Čtenářská recenze: Tanja Dusyová - Suši bar

Čtenářská recenze: Tanja Dusyová - Suši bar

Už delší dobu obdivuji japonskou kuchyni. Nenechám si ujít žádnou návštěvu v suši baru a oblíbené pochoutky si zkouším připravovat i doma. Je to zábavnější a rozhodně také levnější. Ze začátku jsem hledala nejrůznější návody na internetu. Něco málo jsem se tak sice naučila, ale pořád mi chyběl nějaký ucelený návod. A tak jsem se dostala k Suši baru od Ikaru.

Kniha Suši bar vás provede vším. Začíná to typickým kamenným suši barem (dobré pro ty z vás, kteří ještě žádný nenavštívili). Určitě vás překvapí, že krom notoricky známých surovin ve formě rýže a ryb se tu najde i mnoho jiných pokladů. Zajímavý a poučný je i výčet jednotlivých druhů suši. Zdaleka se totiž nejedná jen o rýžové válečky obalené řasou. Suši můžete ochutnat i ve tvaru kornoutku (temakizuši) nebo ve formě podlouhlého rýžového válečku (nigirizuši). Staré známé rýžové válečky obalené řasou se nazývají makizuši.

Pokud chcete tuto japonskou pochoutku připravovat doma, určitě se vám bude hodit kapitola Základní suroviny pro domácí suši. Najdete v ní nejen přehled nejdůležitějších ingrediencí, ale také jednoduché způsoby nejčastější přípravy a způsoby dostání na českém trhu (což je docela důležité, protože třeba čerstvé mořské řasy u nás z pochopitelných důvodů seženete jen těžko). Určitě vás také bude zajímat kapitola Náčiní na suši (o které se asi nemusím blíže rozepisovat), a také její neméně poučná sestřička Malé rybí zbožíznalství. V ní vám autorka poradí jak a kde koupit nejlevnější ryby a jak poznat, jestli je předkládané zboží opravdu čerstvé. Věřte mi, že odedneška si na vás už žádný nepoctivý obchodník netroufne.

A konečně se dostáváme k samotné přípravě nejrůznějších druhů suši. Kapitoly jsou přehledně rozděleny podle druhů suši. Začíná se od nejjednodušších čirašizuši a nigirizuši a postupně se postupuje k těm těžším. U všech receptů najdete: přehledný popis surovin, důkladně rozepsaný postup, dobu přípravy a počet kalorií. K jednodušším receptům patří jedna fotografie, ty těžší jich obsahují víc, protože je na nich krásně zdokumentován postup.

Krom klasických japonských rybích a krevetových kombinací se autorka pustila i do poněkud odvážnějších a nezvyklejších kousků. Najdete tu tedy třeba suši s tofu, červenou řepou, dýní nebo vaječnou omeletou.

Kniha Suši bar ale neobsahuje jen recepty na rýžové specialitky. Pokud se rozhodnete uspořádat párty, najdete tu i pěkné návody na tradiční japonské polévky, nápoje, zeleninové předkrmy a sladkou tečkou je nezvyklé sladké suši s jahodami.

A mě osobně se velmi líbí i kapitolka, ve které se skoro bezpracně naučíte, jak právě to svoje suši netradičně ozvláštnit a dodat mu ten osobní originální nádech, který si vaši přátele a rodina jistojistě natrvalo zapamatují.

Autorkou recenze je Jana Šrámčíková