Úvodná stránka › Čitateľské recenzie › Čtenářská recenze: André Wiesler - Štvanice na...

Čtenářská recenze: André Wiesler - Štvanice na ďábla

Od první knihy Kronik Hagena von Stein Pán čarodějnic uběhlo pro hlavního hrdinu celých 200 let. Místo soupeření královských bratrů Václava a Zikmunda se nyní dostáváme k událostem třicetileté války a všemu, co k tomu patří. Ovšem zatímco předtím byl Hagen přímým účastníkem významných dějinných událostí, dnes se už musí díky svému postavení držet zpátky. Není už totiž wariwulfem, ale blecrem – sluhou vlkodlaků. V závěru první knihy byl lstí donucen pozřít lidské maso a to je mezi wariwulfy považováno za nejhorší hřích.

Když jsme se s Hagenem rozloučili, byl z něho zlomený muž. Přišel o všechno za vskutku příšerných okolností (ano, příšerných i na vlkodlaka). Nicméně na to, aby se s tím vším vyrovnal, měl opravdu hodně času

Jeho úděl mu přijde nespravedlivý a chce se s ním vyrovnat po svém.

Z bývalého božího bojovníka se nyní stal nefalšovaný padouch, využívající zákeřných čarodějnic (hecetiss) k provádění ohavných krvavých rituálů, které mu mají zajistit moc.

Plánuje totiž vzpouru blecrů proti wariwulfům.

Upřímně řečeno, jsem na vážkách, co si vlastně o Hagenovi von Stein mám myslet.

Dřív mi byl hodně sympatický, hlavně díky tomu, čím vším si musel projít, ale teď se z něho pomalu ale jistě stává monstrum. Ale já se mu vážně nedivím. Zkrátka nic tu není černobílé. Rozdíly mezi dobrem a zlem se stírají a je jen na vás, čemu budete věřit.

Ostatně to samé platí i o novodobém inkvizitorovi Vitzthumovi.

Stejně jako v minulé knize se i zde prolínají dvě příběhové linie. Tady ale už jejich souběh dává mnohem větší smysl.

Vyšetřovatel se snaží odhalit všechna Hagenova tajemství – má k tomu dobrého pomocníka; Hagenovy kroniky. Bohužel na nepřátele naráží nejen mezi dosud žijícími nadpřirozenými bytostmi ale i v řadách inkvizitorů. Jakoby se někdo bál toho, co by mohlo být odhaleno…

Na knize se mi velmi líbí, že tu stejně jako v předchozím dílu opět najdeme historické vsuvky a popisky, které pomohou s orientací v ději i méně sečtělému čtenáři.

Praktický je i slovník na konci, který popisuje nejrůznější druhy vlkodlaků a dalších magických bytostí, protože na ty se tentokrát autor obzvláště zaměřil a značně rozšířil jejich řady.

Děj je opět úžasně čtivý, plný originálních spisovatelských obratů a hlavně, rychle se ubírá vpřed. Žádné nudné pasáže, žádné rozsáhlé popisy, minimum vedlejších dějových linek.

Štvanice na ďábla se mi v tomto ohledu líbí ještě víc než Pán čarodějnic. Pravda, historický děj je tu zasunut trochu do pozadí, ale to úžasnému příběhu vůbec neubírá na zajímavosti.

Osobně jen doufám, že autor napíše další díl co nejdřív, protože už se ho nemůžu dočkat.

Autorkou recenze je Jana Šrámčíková