Čtenářská recenze: Cortez Donn - Smrt pod hladinou

Upřímně řečeno žánr kriminálních příběhů nevyhledávám, ani  na obrazovce, ani v literatuře. Ovšem několik epizod tohoto seriálu jsem úplně, nebo částečně shlédla. To bylo taky důvodem mých předsudků vůči knize. Knihu psanou podle seriálu jsem dosud přečetla jedinou a mohu s klidným svědomím napsat, že patřila k tomu nejhoršímu, co jsem kdy držela v ruce.

Když jsem si ale Smrt pod hladinou otočila a na zadní stránce si v anotaci přečetla, že se jedná nikoliv o knihu podle seriálu, ale literární předlohu k jednomu z dílů, probudila se ve mně zvědavost a já se do knihy začetla.

Základní dějová linie je prostá a předvídatelná. Na plážích Floridy řádí nebezpečný sériový vrah, kterého mají za úkol dopadnout a usvědčit policisté z kriminalistické laboratoře. Tento vrah napadá své oběti při koupání v moři a brutalita a bizarnost jeho útoků slabším povahám, jako jsem já, pěkně pocuchá nervy. Na druhou stranu umožní autorovi ukázat celou plejádu vyšetřovacích metod, které policisté při svém pátrání využijí.

To, co je hlavní předností seriálu, tedy zaměření na techniku a vědecké metody, očividně pramení právě z literární předlohy. Čtenář se tak dozvídá řadu zajímavostí o fungování potápěčské výstroje, balistice, technologii výroby latexu nebo třeba o zobrazování pomocí nukleární magnetické rezonance. Při čtení, někdy až encyklopedicky přesných definicí, jsem nejednou musela obdivovat znalosti hlavních hrdinů, ale především autora. Taky smekám klobouk před překladatelkou, protože některé pasáže musely být skutečně oříškem.

Další nespornou předností knihy jsou stručné, ale výstižné popisy, a taky možnost hrdinům „nahlédnout do hlavy“. To, o čem přemýšlejí, je v knize jasně vymezeno kurzívou. Spolu s řadou dialogů i poměrně častou „samomluvou“ (kdo z nás ji ale občas nepoužije, když si potřebuje utřídit myšlenky) to přispívá k snadnému pochopení příběhu.

To, co jsem původně považovala za nevýhodu, tj. propojení s televizním seriálem, se nakonec ukázalo jako velká výhoda. I u čtenáře s nepříliš bujnou fantazií totiž pak pracuje obrazotvornost na plné obrátky, což zážitek z četby obohacuje o další dimenzi.

Můj celkový dojem z knihy je opravdu „filmový“ v dobrém slova smyslu. Milovník seriálu Kriminálka Miami si knihu najde jistě sám, milovník literatury žánru krimi taky. A nám ostatním může kniha se svými 207 stránkami přinést pár večerů mrazení v zádech a zajímavý čtenářský prožitek.

Jediné, čeho lituju je, že mi dárce knihy dovnitř nenapsal věnování. Po vyřešení série vražd totiž stále zůstává záhadou, komu vděčím za nečekaný literární zážitek.

Autorkou recenze je Věra Dospělová