Čtenářská recenze: Christina Hachfeldová-Tapukai - S láskou lvice - Jak jsem se stala ženou samburského válečníka

Na rozdíl od Bílé Masajky má tento titul pouze jeden díl, za to velmi obsáhlý (432 stran, na kterých autorka zachycuje 10 let svého života v Africe), navíc má více šťastnější ,,konec“. Zápletka je stejná: německá žena se na dovolené zamiluje do afrického válečníka, vezme si ho a tím se vzdá života v civilizovaném světě. Mnozí z vás si jistě řeknou, že to bude nejspíš nuda, kopie již proslaveného díla. Nebudu nic předstírat – podobné obavy jsem měla také, ovšem po přečtení několika kapitol mé obavy odezněly.

S láskou lvice považuji za mnohem více realističtější. Hrdinka Bílé Masajky se v počátku chová velmi naivně. Což je určitě dané tím, že hrdinka je mladá žena, kdežto hrdinka S láskou lvice je již žena, která má za sebou jedno manželství a dospívající syny, takže si uvědomuje následky a promýšlí své budoucí kroky pečlivěji…

Teď tedy něco k obsahu…  Kniha vypráví příběh německé ženy Christiny, která si vzala za muže samburského válečníka.

Christina si dopřeje po nečekané smrti manžela dovolenou v Africe, do které se již od dětství toužila podívat. Na jednom folklórním představení pozná samburského válečníka Lekaitika, se kterým se spřátelí a z dovolené odjíždí s jeho adresou. Po příletu zpět domů spolu udržují písemný kontakt. Zprvu v angličtině, později se Christina naučí svahilsky. Cestu do Afriky dvakrát zopakuje (přijala jeho pozvání do jeho rodné vesnice). Při třetí návštěvě jí Lekaitik oznámí, že se bude brzy ženit s jedním samburským děvčetem a později si vezme za druhou manželku jí. Christina je samozřejmě zklamaná a i když má Lekaitika velmi ráda, nedokáže se smířit s faktem, že by se o něj musela dělit ještě s jednou ženou. Rozloučí se, a ona tráví zbytek dovolené v hotelu, kde čeká na své syny, kteří se rozhodli přijet na zbytek prázdnin do Keňi.

Jednoho rána jí probudí recepční hotelu s tím, že na ni v hale čeká její manžel. Je překvapená, zaskočená, ale přesto tam ze zvědavosti jde. Stojí tam Lpetati – samurajský válečník, kterého poznala díky Lekaitikovi. Je zaskočená, netuší, co by po ní mohl chtít. On jí ovšem na procházce vyzná lásku. Svěří se jí, že se do ní zamiloval hned, co jí poprvé spatřil. Christina nevěří svým uším, dovolí mu ovšem jí vídat každý den. I když je mladší než ona, zamiluje se do něj pomalu ale jistě. Je na ní velmi milý a ohleduplný. Dokonce ho seznámí i se syny, (o jejich vztahu jim ale velmi dlouho neřekne) kteří jsou z něho unešení.

Lpetati jí neustále vyznává lásku, dokonce ji i požádá o ruku, a slíbí, že ona bude jeho jedinou manželkou. Christina dostává náhrdelník, který pak hrdě nosí na důkaz toho, že jejich vztah bere vážně.

Domů tentokrát odjíždí zamilovaná, odhodlaná se do Afriky co nejdříve vrátit. Vrátí se. Čtvrtroční odluka jejich lásku ještě posílí. Čeká jí první cesta k jeho rodině, která musí schválit jejich sňatek. Christina je poměrně zmatená. Ví, že pokud se nakonec skutečně provdá za Lpetatiho, nebude to mít lehké. Lpetati je ovšem velmi ohleduplný a oba dva jsou si neskutečnou oporou.

Nakonec všechny možné překážky (např. to, že ona jako běloška není obřezaná, a v žádném případě se obřezat nenechá) překonají a dostanou od rodiny svolení k sňatku. Christina odjíždí spokojeně do Německa. Podobných cest k jeho rodině absolvuje ještě několik. Na poslední z nich již naplno propuknou svatební přípravy a svatba samotná, která je směsicí či spíše kompromisem obou kultur.

V další části knihy autorka popisuje dny a roky jejího sžívání s divočinou… Nechybí stěhování z chýše do srubu, manželské rozpory, odloučení či hrdinčina hudební kariéra v Africe apod.

Kniha je velmi čtivá, nemusíte zrovna být čtenářky červené knihovny, aby si Vás (a tím i místo ve Vaší knihovně) tento obdivuhodný příběh získal…

Autorkou recenze je Katka Jílková