Čtenářská recenze: Karel Čapek - R.U.R.

Člověk snadno podlehne dojmu, že si může hrát na Stvořitele a důsledky bývají velice často tristní. Viz vysazování zvířecích druhů na místech, kam nepatří (králíci v Austrálii), necitlivé úpravy krajiny, anebo v současnosti  hojně diskutované téma kmenových buněk.

A nebyl by to Čapek, kdyby nedokázal zpracovat téma samo o sobě interesantní tak, že se dílo stalo trvalou součástí našeho literárního fondu.

Autor varuje před zahálkou, vedoucí nevyhnutelně k degeneraci samotného lidství, vyhasnutím možnosti rozmnožování a tudíž postupným vymíráním lidského druhu.  Zde se nabízí paralela se současností, problémy s přirozeným otěhotněním postihuje stále víc párů a umělé oplodnění se stává  běžným způsobem početí.

Byl snad Karel Čapek vizionářem a předvídal neblahý vývoj?

Postavy příběhu se pohybují v uzavřeném prostoru, jež má podle mého názoru symbolizovat bludný kruh, žijí v poměrném přepychu, však bez možnosti jakéhokoli vybočení, jakékoli změny.

Tisíce robotů pracujících bez nároku na odměnu, či odpočinek je prací polidštěna a dochází k jejich sebeuvědomění  a v důsledku toho k odmítnutí stále poroby a z toho vyplývající revoluce.

Helena, jediná žena mezi hrstkou přeživších spálí v rozrušení návod obsahující chemickou formuli směsi  nevyhnutelně potřebné k reprodukci robotů.

Všichni ze zbývajících lidí jsou roboty povražděni a jediný přeživší člověk, stavitel Alquist (který byl ušetřen proto, že manuálně pracuje),  není schopen tuto směs znovu vyrobit.

Robotům hrozí stejný osud, jaký postihl lidstvo a naděje se postupně vytrácí….

„Následkem“  polidštění je naštěstí i láska a nadějí lidstva i robotů se nakonec stává dvojice robotů – Suly a Maria, milujících jeden druhého.

Kniha má otevřený konec – podaří se vzkřísit pomocí lásky lidstvo? –  je ponecháno mnoho prostoru čtenářovým úvahám.


Autorkou recenze je Iveta Filanderová