Čtenářská recenze: Allan a Barbara Peaseovi - Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách

Fakta, o kterých se v knize píše, se opírají o vědecké výzkumy, avšak jsou podány tak, aby lehkost, čtivost a nenáročnost byly odměnou pro každého, kdo se knihu rozhodne přečíst. Dílo manželů Peaseových se zaměřuje na taková témata, jako proč muži nikdy nic nemohou najít, proč muži mají větší sklony ke lhaní a ženy zase k výčitkám, proč muži nedokáží dělat více věcí najednou a další. Opírají se přitom o dlouholeté poznatky z oboru výzkumu mozku, sociologie, psychologie a evoluční biologie. Nabízejí vysvětlení, proč se obě pohlaví při řešení stejného úkolu chovají zcela odlišně, např. proč muž musí ztlumit rádio v autě, když něco hledá v mapě apod. Setkala jsem se i s argumenty typu „Já jako žena umím číst v mapách perfektně…“ či že „můj muž si rádio nikdy ztlumovat nepotřebuje, i když jezdí prstem po mapě“, takže autoři de facto v mnohém lžou. Takto však na knihu nahlížet nelze, protože se snaží hovořit veskrze obecně, a ne konkrétně a každému čtenáři jistě bude jasné, že ve všech oblastech existují výjimky, a tak zákonitě i zde se mnohdy neshodnete s realitou.

Kniha je psána s lehkostí a tak, aby nenáročnou a humornou formou podala vědecky podložená fakta, a právě toto se stává častým terčem kritiky. Pokud tedy hledáte vědecký jazyk a čistou odbornost bez komerce, raději knihu nečtěte.

Na knize se mi líbilo, že se v konkrétních případech soužití mužů a žen vrací do dávné historie, a tak člověk může snadněji pochopit leckteré zákonitosti, např. „okukování“: Pravěcí muži byli lovci potravy a ochranitelé rodiny. Vyvinulo se u nich tak zvané tunelové vidění, které bylo potřeba při míření šípu zasahující kořist. Současný muž se biologicky nezměnil, svojí partnerkou je však obviňován z upřených pohledů na cizí ženy.
Pravěké ženy byly ochránkyněmi sídla, jejich úkolem bylo sbírat, ochutnávat plody a živit jimi potomky. Pečovaly o rodinný život, proto se u nich vyvinulo periferní vidění, kterým potřebovaly očima rychle zjistit, kam se zatoulala mláďata. Ženy také okukují muže, ale díky perifernímu vidění nejsou tak nápadné. (citace z knihy)

Další přínos knihy spatřuji v nenáročném podání vědeckých bádání a výzkumů, např. týkající se ženského a mužského mozku.

Je třeba si uvědomit, že tato kniha po vás nechce, abyste se začali chovat podle jejích návodů, to snad ani nejde, protože by pak člověk nejednal přirozeně. Byla sepsána tak, aby se snadno prodávala a stala se tak komerčně populární, nikoli ryze vědecká. Na druhou stranu nabízí mnoho zajímavých faktů (byť nevědeckou formou podaných), o kterých mnozí z vás nevěděli, nebo si je neuvědomovali.

Autorkou recenze je Šárka Horáková