Čtenářská recenze: William Golding - Pán much

Z počátku jsem čekala že s hlavními aktéry – malými chlapci, budu zažívat dobrodružně laděné příběhy s kulisami tropického ráje, ale brzy jsem si uvědomila, že se tak nestane a pochopila, že půjde spíše o příběh, jež nás strhne svou jedovatou syrovostí, která nám od počátku servíruje křehkost pojmu „civilizace“. Golding se nám snaží ukázat, jak slabá je slupka zákonů, které naše společnost po staletí vytvářela.

Ve skupině chlapců jsou zastoupeny všemožné povahy i rysy lidského chování a osobně mně často vyvstaly na mysli některé ne zrovna veselé okamžiky naší historie, jako války a mezinárodní spory, které se do hádek těchto chlapců jakoby promítaly ve svém samotném zárodku. Po přečtení dalších a dalších stránek této knihy pak vidíme, jak paradoxní je pojem „civilizace“ a „civilizovaný“, s kterýmžto označením na štítě tak často vystupujeme proti „barbarům“.

Už po prvních stránkách knihy jsem se ztotožnila s Ralphem, který se, byť mu k tomu schází předpoklady, stává vůdcem celé skupiny. Sympaticky snad na každého působí i tlustý intelektuál Čuňas. Ralph byl pro mě od začátku pravým zosobněním toho, co v našem světě nazýváme „civilizace“. Všichni ti, kteří v knize na jejím začátku vystupovali jako inteligentní chlapci se postupně proměňují v divokou smečku ovládanou Jackem, tj. někým, kdo umí vést dav, kdo oplývá fyzickou zdatností oproti těm slabším, a kdo dokáže mezi ostatními šířit strach tak, že se většina raději připojí a táhne s ním, protože se sama nechce stát pouhou zvěří určenou k lovu. Mnohokrát mi při čtení ztuhla krev v žilách a nejvíce šokující mi přišla úmyslná vražda Čuňase, který se provinil vlastně jen tím, že chtěl do skupiny vnést řád.

Tato kniha mě neustále nutila k zamyšlení, co vlastně dělá civilizaci civilizací a čím se tedy pak na druhé straně vyznačují barbaři. Uvědomila jsem si, jak blízko si jsou tyto dva světy a také to, že nejsem schopná přesně vymezit jejich hranice. Toto poznání pak působí trochu depresivně o to víc, že tento smyšlený příběh by klidně mohl být pravdou.

Kniha Pán much se velice dobře čte, má spád a naproti tomu i hloubku a myšlenku, která se týká nás všech a pomocí děje snadno vystoupí na povrch. Není snad nic, co bych chtěla kritizovat, jen se mi zdál trochu snadný konec, kdy v tom nejdramatičtějším okamžiku přijde záchrana v podobě námořníka lodi plující náhodou kolem. Ovšem na druhou stranu musím přiznat, že jsem si ji po tak strhujícím ději, kdy šlo o život Ralphovi coby ztělesnění toho dobrého, sama přála.

Autorkou recenze je Andrea Štyndlová