Čtenářská recenze: E.M. Remarque - Na Západní frontě klid

Období 1. Světové války je dobou historicky zajímavou samo o sobě a mistrně napsaná kniha nás tímto obdobím provede tak, že máte chvílemi pocit, že se sami stáváte jeho součástí.

Jako  žena – matka,  vnímám  představu chlapců, ještě neodrostlých školním lavicím, coby vojáků hnaných do hrůz zákopů, jako naprosto děsivou. Tito vojáci - chlapci, jejichž nejhorším nepřítelem byl do doby jejich odvedení učitel, jsou nuceni denně bojovat o své přežití a zabíjet - stejné chlapce, jen v jiné unoformě.

Násilné přervání procesu jejich dospívání a jejich přerod z mladíků plných ideálů v otrlé muže, je němou obžalobou všech  vysoce postavených osob zodpovědných za vypuštění válečné bestie.

Hlavní hrdina Pavel Baummer, je citlivý mladý muž, na něhož doléhají okolní hrůzyplné scény daleko hůř, než na většinu ostatních vojáků.

Skličující dopad má na Pavla například smrt jeho spolužáka Kemmericha, který umírá v lazaretu poté, co přijde na bojišti o nohu. Velice sugestivně působí scéna setkání Pavla s matkou mrtvého chlapce, kdy ji ujišťuje, že její syn netrpěl…

Výraznou postavou je Pavlův spolubojovník „Katza“,  voják, který věkem spadá do kategorie otců ostatních vojáků. Svých zkušeností využívá k ulehčení života v zákopech všem kolem sebe a především pomáhá svými radami nováčkům přežít.

Autor nám svým příběhem říká, jaké neskutečné škody napáchá válka na duši jednotlivce a jak ovlivní celou generaci – jak vojáků, kteří přežívají s vědomím, že další chvíle se může stát tou poslední v jejich životě, tak lidí strádajících v zázemí a žijících v neustálém strachu  o  své blízké na frontě.

Myslím, že v dnešní době jsou podobné knihy, jež nás nutí k zamyšlení velmi potřebné a bohužel i velmi vzácné, protože noví „Remarquové „ se asi už nerodí.

Nikdo z mých přátel, kdo  knihu Na Západní frontě klid četl, ji neoznačil jiným přídomkem než : Skvělé, super, dokonalé. Proto mohu všem tento román – klenot světové literatury doporučit s klidným svědomím jako Top titul.

Autorkou recenze je Iveta Filanderová