Čtenářská recenze: Jiří Šulc - Mosty do Tel Avivu

Můžeme tak pozorovat osudy židovské dívky, Jana Masaryka, českých tajných policistů i amerických velvyslanců. Šulc připomíná jak komunistickou éru, tak i snahy Židů, kteří se po válce chtěli vydat do Palestiny, ale chování Angličanů, kteří území, kam Židé chtěli jít, spravovali, mně osobně připomínalo chování nacistů. Ne kvůli konkrétním praktikám, ale spíše stylem.

Židé se prostřednictvím Československa snaží získat vojenský výcvik a taky zbraně, což je jakousi spojnicí v obou dějových a hlavně místních liniích. Fakt, že se v knize vyskytuje více postav, osudů a dějů mi osobně nijak nevadil. Přestože jsem předem věděla, jak vše dopadne – že boje o území Palestiny budou trvat i nadále, a že Izrael nakonec stejně vznikne – nenudila jsem se a naopak se ráda dozvěděla něco o pozadí těchto historických událostí.

Musím se ale přiznat, že Šulcův popis českého prostředí mě bavil víc, byl pro mě snad známější, pestřejší a vlastně i napínavější, než třeba osud židovky Hadasy a vůbec popis palestinských událostí. Je to jedna z mála věcí, které bych knize vytkla. Popis zahraničních událostí mě jakoby zdržoval od vyprávění pražského.

Další věcí, kterou bych románu vytkla, jsou jakoby strojené rozhovory protagonistů. Na mě nepůsobily příliš přirozeně, naopak, nebojím se říci uměle.

První kniha, kterou jsem od Jana Šulce četla, byla Dva proti říši, popisující historickou událost atentátu na Reinharda Heydricha. Pokud byste se někdy rozhodovali, kterou z nich si přečtete, osobně bych doporučila Mosty do Tel Avivu. Její vyprávění i popis událostí a faktů pro měl byl v této knize poutavější. Obě tyto knihy spojuje autorova perfektní znalost historických událostí.

Autorkou recenze je Andrea Štyndlová