bux.sk
knihy, ktorými žijete
Úvodná stránka
Buxcafe Knižné podcasty Eknihy na Bux.sk







Čtenářská recenze: Mrštíkové Alois a Vilém - Maryša

Bratři Alois, což byl prozaik a dramatik, a Vilém, který je znám jako prozaik, dramatik a překladatel, napsali tuto dnes velmi známou divadelní hru v době, kdy žili na venkově v Divákách u Hustopečí. Maryša je sociální drama, které mělo premiéru v roce 1884 na scéně Národního divadla. Hra se hrála v krojích doplněná lidovými písněmi a také se zde vyskytuje hanácké a slovácké nářečí, které navodí tu správnou atmosféru.

Hra je rozdělena do pěti jednání se stavbou klasického dramatu. Bratři Mrštíkové měli více verzí, jak by mohl příběh skončit. Pro divadlo použili efektivnější závěr, který nebyl pro tu dobu realistický, protože ženy v 19. století by si nic takového nedovolily, raději by se podřídily.

Tato tragédie se odehrává na moravské vsi. Lakotný sedlák Lízal ujednal s mlynářem Vávrou, že mu dá svou dvacetiletou dceru Maryšu. Vávra je starší člověk, který má tři děti a svou první ženu utrápil.
Maryša se však vdávat nechce, protože má ráda chudého chalupníka Francka. Francek je ale za nedlouho odveden na vojnu, ale přísahá, že se Maryši nevzdá. Její rodiče ji však ke sňatku donutí.
Manželství je nešťastné. Vávra pije, Maryše ubližuje a soudí se s jejím otcem o věno. Lízal si uvědomí svou chybu a přemlouvá Maryšu, aby se vrátila zpět domů, ale ona o to nestojí.
Když se Francek po dvou letech vrací z vojny, veřejně Maryšu navštěvuje a přemlouvá ji, aby s ním utekla do Brna. Maryša je ale svázána náboženskými tradicemi a předsudky vesnice, a proto Franckův návrh odmítne.
Jednou starý Vávra odhalí setkání milenců (Maryši a Francka) a pokusí se Francka zastřelit, což bylo posledním podnětem k Maryšině zoufalému činu. Když vařila starému Vávrovi kávu, přidala do ní jed a Vávru otrávila.

Jak už bylo zmíněno, kniha je psána nářečím, což může někomu dělat problémy, ale podle mého názoru je kniha, hlavně na konci, docela napínavá a dá se v klidu přečíst během hodinky.

Autorkou recenze je Barbora Manová