Čtenářská recenze: Irena Obermannová - Láska jako Řím

Hlavní hrdinkou je Matylda, spisovatelka středního věku, která je pozvaná do Říma na setkání evropských spisovatelek. Ona sama se ovšem za spisovatelku nepovažuje, a tak je z tohoto pozvání trochu rozpačitá. Uvědomuje si, že v tomto období prochází jakousi krizí, že nemá stálý vztah a její dospělé děti si už vedou svůj vlastní život, a rozhodne se ve věčném městě dobrovolně zemřít. Už v okamžiku, kdy se s Matyldou ocitáme na palubě letadla směřujícího do Říma však tušíme, že její plány nebudou až tak vážné. Při jemných turbulencích si totiž mezi ostatními pasažéry všimne přitažlivého mladého muže, který na ni mrkne. Přitom se v okamžiku, kdy jsou všichni cestující nervózní z nastalé situace, chová stejně tak klidně, jako ona, jako by byl také smířen se svou smrtí…Už tehdy čtenář snadno vytuší, že jejich osudy se v romantickém Římě propletou.

To, co se mi na této knize obzvláště líbilo byl onen přerod, kdy Matylda zjistí, že její plánovaná sebevražda by se snad ještě dala odložit, když pozná, že přece jen jsou na světě okamžiky, pro které stojí za to žít. Obermannová svou hrdinku nádherně prokreslila, ale přitom nešlo o těžké psychologické pochody duše. Následné uvolnění a znovunabytý pocit radosti ze života jakoby čtenář prožíval spolu s hlavní hrdinkou.

Knihu mohu doporučit pro její lehký styl, jakým se ostatně Obermannová vyznačuje, pro dobré vyznění přerodu pro Matyldu tak důležitého, a v neposlední řadě též pro její zajímavý příběh.

Autorkou recenze je Andrea Štyndlová