Čtenářská recenze: Karel Čapek - Krakatit

Inženýr Prokop vynalezne látku, která se může stát  strašlivou zbraní a o jejíž získání usiluje mnoho lidí. Jedním z nich je i  Prokopův spolužák Tomeš, který sám není schopen nic podobného vyvynout a snaží se z Prokopa vylákat chemický vzorec směsi, když Prokop blouzní v horečce.

Dalším, kdo se snaží výbušninu, jíž dává její vynálezce jméno  Krakatit, získat, je Carson, ředitel továrny zabývající se výrobou vojenského materiálu.

Čapek nutí čtenáře k zamyšlení, když nechává hrdinu příběhu, inženýra Prokopa, procházet  několika diametrálně se lišícími společenskými vrstvami.

Na jedné straně vysoce postavená skupinka bohatých vyvolených, kteří jsou citově ploší a kde nezáleží nikomu na nikom a na ničem, jen na zisku. Na straně druhé rodina prokopova přítele, kde je vše prodchnuto vzájemnou úctou a láskou a kde by mohl být Prokop možná šťasten, kdyby…  

Čapek si rád ve svých dílech pohrává s nadpřirozenem, prolíná realitu, snové vidiny a v Krakatitu se mu to také nadprůměrně daří.

Prokop je vnitřně rozervaný člověk, snažící se vzdorovat okolí a  když je nucen přenechat svůj vynález k válečným účelům, nedokáže ze sebe setřást vědomí odpovědnosti  a odmítá vydat tajemství Krakatitu.

Další významnou postavou je Daimon, jehož vysílač zapříčiňuje svými vlnami výbuch Krakatitu, pokud není  látka izolována. Tento uhlazený muž zcela pohrdá něčím tak nicotným, jako jsou životy nevinných lidí a Krakatit by se v kombinaci s vlastnictvím vysílače stal v jeho rukách děsivou zbraní.

Na konci knihy potkává Prokop Boha, symbolizovaného stařečkem, který mu vnukne myšlenku, že lepší je malý vynález sloužící lidstvu, než sice geniální, ale nebezpečná třaskavina. (…něco, aby to svítilo a hřálo….)

Doporučuji četbu Krakatitu lidem, jimž záleží na životě a věcech, které vypadají jako obyčejné a samozřejmé, ale jen do doby, kdy o ně člověk přijde – například mír, nebo všední, klidný život doma, v kruhu svých nejbližších.

Autorkou renze je Iveta Filanderová