Čtenářská recenze: Haruki Murakami - Po otřesech

Kniha Po otřesech od Harukiho Murakamiho, velmi kvalitního a známého japonského autora, je ale jedna z těch, které jsem si oblíbil nejvíce. Již jednou jsem se s jednou Murakamiho knihou setkal - O čem mluvím, když mluvím o běhání -, to ale byla kniha blízká mému srdci hlavně tématem.

Co se týče tématu povídek v knize Po otřesech, tak, jak už název sám o sobě trochu napovídá, se všechny více nebo méně točí okolo zemětřesení v Japonsku z roku 1995.

Nečekejte ale, že by bylo ústředním tématem, to opravdu ne - spíše se jedná o různé příběhu všeho druhu, které spojuje jeden čas (období těsně po zemětřesení) a možná by se dalo říci, že i to, jaké jednotlivé postavy vlastně jsou v hloubi duše.

Co mě na Murakamiho povídkách zaujalo nejvíce je to, jakým stylem jsou psané - u každé z nich skoro vůbec nejde (alespoň pro mě) o to, co je jejich obsahem.

Řekl bych, že Murakami nepíše ani tak na obsah, jako na formu. Ano, určitě jsou zde poutavé příběhy a různá poučení, to ale pro mě hlavní nebylo. Pro mě bylo hlavní to, jak jsou příběhy podávány.

Možná to bylo tím, že jednotlivé povídky měly většinou něco přes dvacet stran, ale každá pro mě byla hltáním stránek, které by mohly být i o ničem a přesto by byly natolik zajímavé, že bych se od knihy nemohl odtrhnout. Jednoduše nešlo o nic jiného, než perfektně zpracované lidské příběhy - a ty, ruku na srdce, nejsou vždy nejzajímavější.

Abych také řekl i něco o té obsahové stránce, tak povídky jsou, až na jednu, vesměs o tom samém. Příběhy lidí - většinou nikterak nevyčnívajících, dalo by se říci úplně obyčejných lidí. Nebo pouze na první pohled? Skrývají v sobě něco, co se budeme snažit v jedné krátké povídce objevit?


Autorem recenze je Tomáš Pučík