Úvodná stránka › Čitateľské recenzie › Čtenářská recenze: Arnošt Lustig - Dita Saxová

Čtenářská recenze: Arnošt Lustig - Dita Saxová

Lustigův román Dita Saxová velmi zjednodušeně řečeno pojednává o dívce židovského původu, která jako jediná z rodiny přežila koncentrační tábor. V poválečné době se snaží začlenit do společnosti, navázat přátelství, vynahradit si utrpení, které během válečných let prožila. Chtěla by znovu začít žít, ovšem právě toto se jí nedaří, jakoby přestávala věřit, že její život bude mít nějakou světlejší budoucnost.

Knihy od Arnošta Lustiga na mě obecně působí spíše depresivně, tmavě a negativně. Určitě je to především pro jejich příběhy samotné, které popisují hrůzyplné obrázky, které malovala sama válka.

Ani Dita Saxová nebyla výjimkou. Samotná postava tak, jak ji Lustig popisuje, se mi zdála hodně zvláštní, jakoby dvojaká: na jednu stranu působila vesele, ale na druhou z ní šel strach a člověk nemohl tušit, jak v určitých situacích zareaguje a co se chystá udělat. Přestože jí bylo teprve osmnáct, mnohdy jednala jako kdyby byla starší, vyzrálejší. Trochu mě třeba překvapila její reakce na situaci, kdy za ní do domova přišel jistý muž, aby jí předal dědictví po jejím strýci Karlovi, pár zlatých fólií. Ditu totiž tento majetek nijak nezajímal, za část si koupila náramek a zbytek rozdala svým spolubydlícím.

Po válce, ve které zahynula celá její rodina a ona jediná přežila pobyt v koncentračním táboře, bydlí ještě spolu s dalšími dívkami u správce domu v Lublaňské ulici. Dozvídáme se o dalších dívkách v tomto domově: o Lindě Huppertové, kterou vždycky víc zajímal život druhých, než jí samotné, o těhotenství Kity Borgerové nebo o Líze Vágnerové, která kdysi pracovala v odvšivovací stanici i o Davidovi Egonu Huppertovi, bratrovi Lindy, kterému se Dita Saxová moc líbí.

O Ditu se pokouší více mužů, ale své panenství se rozhodne dát právě Davidovi, se kterým stráví noc v jakémsi hotelu. Dlouho si pak spolu povídají o tom, co chtějí od života, co vlastně plánují, o čem sní a taky o tom, co prožili. Ditě se David líbí, chová se k ní pěkně, a tak by s ním ráda žila. V tuto chvíli jsem si moc přála, aby právě on pro ni byl ten pravý, aby byla šťastná a aby se jí tak vynahradily okamžiky hrůzy, které zažila za války. Po společně strávené noci mu Dita napsala dopis, na který se jí však nedostane žádné odpovědi. Vlastně jakýkoli kontakt ze strany Davida se neobjevuje.

Dita se pak s Davidem ještě jednou setká na večírku. David o ní ale nejeví zájem, a tak se Dita definitivně rozhodne pro stáž a letní stipendium v Grünewaldu. I odtud Dita Davidovi neúnavně posílá dopisy a myslí na něj, ovšem bez výsledku a jakékoli odpovědi.

Téma, kterému se Lustig ve svých románech věnuje, je ve světě stále aktuální a živé. Právě Dita Saxová je jednou z nejhezčích knih, které jsem od Lustiga četa, a proto bych ji všem chtěla moc doporučit.

Autorkou recenze je Lucie Horáková