Čtenářská recenze: Michal Viewegh - Biomanželka

Kniha vypráví příběh mladé Hedviky, plaché knihovnice, jež osud spojí s Mojmírem, spisovatelem středního věku, který se své milované snaží dát všechno, po čem touží a on sám se domnívá, že je to především domek se zahradou v Posázaví a dvě děti a samozřejmě on sám. Postupem času si ale začíná všímat, že po tom, co jeho manželka všechen svůj čas věnuje dětem a jejich domku, on je tiše odsouván kamsi do pozadí. Dalším, pro Mojmíra nepříjemným faktem je, že s nimi v domě žije Hedvičina dula, žena, která ji byla nablízku po dobu jejího těhotenství i mateřství, a bydlí s nimi už sedm let. Mojmír a dula k sobě nechovají sympatie, ba naopak, jejich vztah je na nože, protože si vlastně oba na Hedviku dělají nárok. Mojmíra Viewegh popisuje jako nabubřelého a nafoukaného a zajímavé na románu je to, že ho v knize takto popisuje dula, která je i vypravěčkou.

Žasnout naopak můžeme nad aktivitami Hedviky. V očích duly jsou její aktivity minimálně chvályhodné: založila bioklub, mateřské centrum a dokonce též rozjela charitativní akce. Vše je financováno Mojmírem. Později začne prosazovat myšlenku vyučování dětí doma, a tak se z jejich domu stane menší škola, jelikož se Hedvičina nápadu chytnou i ostatní maminky. Mnohým by se mohlo zdát, že Hedvika má aktivit až nad hlavu, ale to je omyl. Absolvuje totiž ještě kurzy laktačního poradenství, kurz pro duly, pustí se do šití menstruačních vložek,… Díky svému nadhledu se ale Mojmírovi daří tento obrovský a feministický nápor přežít.

Z Vieweghova románu přímo čiší sarkasmus a ironie a svou Biomanželkou jakoby provokuje, aniž by však shazoval ženskou emancipaci – to se mi na knize líbilo. Ukazuje nám, kam až může vést trpělivost milujícího manžela i to, kde tato trpělivost končí.

Aby se spisovatel podílel na šití menstruačních vložek, to mi přišlo opravdu nedůstojné. Mojmíra jsem ale v žádném případě nelitovala. Působil na mě jako nafoukaný a samolibý muž, navíc slaboch, kterému doma vládne žena a on nedokáže ve vztahu zajistit rovnoprávnost. Trochu mi vadilo to čekání na to, až pohár Mojmírovy trpělivosti přeteče a on s nastalou situací něco udělá, ale jinak se mi Vieweghova kniha líbila.

Autorkou recenze je Andrea Štyndlová