Čtenářská recenze: Karel Čapek - Bílá nemoc

Když porovnáme jednotlivé postavy románu, jejichž život rázem změní  smrtelné onemocnění, dostáváme se ke stejnému výsledku: nemoc staví lidi na stejný stupeň, ať byli „před tím“ všemocným maršálem, bohatým a vlivným průmyslníkem, nebo obyčejným člověkem, tzv. z lidu – bez léku doktora Galéna je čeká neodvratná smrt, jejíž stín se proplétá celou knihou  jako připomínka, že nic není definitivní a neměnné.

Jako ve všech svých knihách kombinuje autor mistrně náhled jednotlivce s pohledem takříkajíc shora, postihujícím katastrofu v celém rozsahu. Předestírá nám strach, který jako malé zvířátko neodbytně hryže uvnitř každého, kdo zatím Bílou nemoc nemá, ale je ve věku, kdy může kdykoli nalézt na svém těle chladnou, necitlivou skvrnu, toto stigma smrti.

Z dnešního hlediska se může zdát kniha i její hlavní protagonista, doktor Galén  - doktor Dětina, poněkud naivní a vidění problému černobílé, ale hluboká morální hodnota díla toto zdání odsouvá do pozadí a do popředí staví  hlavní ideu díla – mír a lék, nebo válka a sláva?

Fašizující Německo je v díle symbolizováno nejen postavou Maršála, ale hlavně zfanatizovaným davem, který je schopen se v zájmu jakési vyšší ideje chovat jako tupé stádo, bezduše vykřikující hesla a navzdory tomu, že je složen z obyčejných, slušných lidí, se neštítí ani zabití. (Kdo je horší, ideový původce, nebo jeho slepí následovníci?)

Čapek rád staví vedle sebe kontrasty lidských povah, jako v tomto případě Otce – nekompromisního, přísného a radujícího se ze smrti nadřízeného, protože nevidí ve své zaslepenosti hrůzné pozadí nemoci, jen si sobecky „užívá“ povýšení a Matky - citlivé, soucitné duše, která chápe drtivý dopad epidemie a jež se sama posléze stává jednou z jejích obětí.

Polemiku vyvolává i sám Galén, na jedné straně pacifista, hodný člověk, humanista, na straně druhé neoblomný, (paradox) až militantně tvrdošíjný  propagátor myšlenky míru a odzbrojení, který i za cenu porušení lékařské etiky trvá na svém.

Knihu bych doporučila všem, kdo mají rádi příběhy nutící k zamyšlení, protože toto dílo, patřící bezpochyby k tomu nejlepšímu, co Čapek napsal, je rozhodně nezklame.

Autorkou recenze je Iveta Filanderová