bux.sk
knihy, ktorými žijete
Úvodná stránka
Buxcafe Knižné podcasty Eknihy na Bux.sk







Čtenářská recenze: Božena Němcová - Babička

Babička – za mých školních let povinná četba, ale četla jsem tyto „Obrazy venkovského života“ ráda. Pohádky Boženy Němcové a Babička patří mezi poklady české literatury. Ta moje má krásné obrázky od Marie Kvěchové. Dnes děti Babičku znají spíše z filmového zpracování ve kterém ji ztvárnila nezapomenutelná Jarmila Kurandová a Barunku tehdy mladičká Libuška Šafránková.

I dnes, po letech, vidím v duchu Staré bělidlo, chaloupku, kde na zápraží na lavičce sedí babička obklopená vnoučaty Vilémem, Janem, Adélkou a zvídavou Barunkou. Po dvoře běhají slepice, na sluníčku se vyhřívají kočičky a u dveří leží Sultán a Tyrl. Prostě idylický obrázek venkova.

Babička, prostá venkovská žena, byla přirozeně moudrá a upřímná. Mnoho lidí u ní hledalo radu i pomoc. A ona vždy nezištně poradila a pomohla. Měla přátele v podzámčí i na zámku. S dětmi chodila na bylinky, do myslivny, k mlynářovým i na zámek. Také ke splavu, kde si máčely nohy a pouštěly proutky po vodě a děti chtěly vědět kam až proutky doplují. Děti vedla k lásce k vlasti, šetrnosti a pracovitosti.

Knihou se prolíná příběh nešťastné Viktorky sedávající u splavu nebo pobíhající po lese. Babička dětem vysvětlila, že se jí nemusí bát a nemusejí se bát ani černého myslivce. Vedla je k toleranci a úctě k lidem, která nám v dnešní době tak schází.

Božena Němcová v knize popsala život na vesnici v průběhu celého roku. Od pečení chleba, krmení drůběže, návštěvy kostela, až po běžné domácí práce. Také zachytila lidové zvyky a obyčeje – vánoce, velikonoce, vítání jara, masopust, dožínky.

Kniha byla vydána již mnohokrát, má překrásné ilustrace ať již od Marie Kvěchové, Zdeňka Buriana, Václava Špály nebo Adolfa Kašpara.

Myslím, že i v dnešní době zůstává Babička krásným čtením a doporučila bych ji všem i malým čtenářům, kteří se vás určitě budou ptát na mnoho věcí, které jim dnes už nic neříkají. Tak třeba co je to  „kapsář„ - víte to ?

Autorkou recenze je Lenka Marešová