Čtenářská recenze: Arthur C. Clarke - Zkazky z planety Země

K takovým patří například povídka Ten druhý tygr. Pracuje s teorií, že ve vesmíru existuje nekonečně mnoho realit, ve kterých se může stát prakticky cokoliv. Sám autor A. C. Clarke přiznává, že ho jeho vlastní povídka děsí. Mluví se v ní totiž o tom, že náš každodenní život nemusí být tak bezpečný, jak si možná myslíme…

Z trochu jiného soudku je povídka Silnice k moři. Popisuje osud mladého chlapce, který žije v době, kdy se obyvatelstvo Země vrátilo dobrovolně zpět do doby středověku.

Říká se, že kdysi byl na Zemi pravý ráj řízený počítači, ale něco se pokazilo. Hlavní hrdina objeví cestu vedoucí do zaniklého moderního města a vněm objeví tajemství, které nemělo být nikdy odhaleno. Ale není tu sám…

Zajímavé na povídce je to, že autor (stejně jako v případě mnoha jiných věcí) předpověděl nástup přenosných přehrávačů a také zákaz jejich nošení na veřejnosti (i když k tomu zatím ještě nedošlo). Nápaditý námět později podrobněji rozpracoval v knihách Zpěv vzdálené Země a Město a hvězdy.

Povídka Hluboké pastviny byla přímo předlohou pro stejnojmennou knihu. Proto nebyla až dosud nikde vydána. Znalci Clarkova díla tak mohou porovnat původní námět s jeho propracovanější verzí.

Přečtete si v ní o výzkumu a využívání oceánu a především o chovu velryb. Není to ale možná takové sci-fi, jak by se mohlo zdát. Vždyť z jedné velryby získáte tisíce tun masa a pastviny oceánu jsou prakticky nevyčerpatelné.

Jako sestra Wellsovy Války světů zase působí povídka Reklamní kampaň. Stačí totiž jeden jediný film, ve kterém budou zástupci mimozemských ras vystupovat jako nepřátelé a může to skončit zničením celé planety…

Nakonec jsem si nechala povídku Nenávist. A. C. Clarke ji napsal v době, kdy Sputnik I. úspěšně zahájil kosmický věk a Američané se předháněli s Rusy o prvenství vyslání člověka do vesmíru.

Gagarin tehdy ještě trénoval tajně a autor pouze odhadoval, že prvním člověkem ve vesmíru bude Rus. Příběh vypráví o námořníkovi, jemuž ruské minové pole zabilo bratra. Když tedy objeví havarovaný modul s kosmonautem uvnitř, rozhodne se pomstít. Netuší ale, že všechno je trochu jinak…

Osobně považuji tuto povídku za neponuřejší z celé knihy. Přemýšlela jsem o ní ještě několik dní a i teď si na ni občas vzpomenu. Až si ji přečtete, určitě pochopíte proč.

Tohle je jen malá ochutnávka z celé knihy. Zajímavých povídek tu najdete mnohem víc. Každou z nich opatřil autor předmluvou, ve které vysvětluje svoje pohnutky, které ho vedly k jejímu napsání a pokud je potřeba, objasňuje i vědecké teorie, na jejichž základě

I přes to ale nedoporučuji tuto knihu těm, kteří nemají se sci-fi tematikou žádné zkušenosti. Naopak kniha se skvěle hodí pro všechny, kteří mají rádi zajímavé (ne)skutečné čtení a kterým nevadí nad obsahem ještě nějakou dobu přemýšlet.

Zkazky z planety Země zkrátka nepatří ke knihám, které byste jednoduše zavřeli a vrhli se na něco jiného. A právě proto (a nejen proto) její přečtení stojí za to.


Autorkou recenze je Jana Šrámčíková