Čtenářská recenze: Robin Cook - Zákrok

Jedno je ale opravdu hlavní a ústřední - křesťanství. A jen co se týče tohoto tématu, se Robin Cook ukázal jako - z mého pohledu - naprostý znalec věcí a totální puntičkář, co se týče popisu věcí, které ani není nutné pro děj tak detailně popisovat.

A nejde pouze o křesťanství a s tím související další témata; máme zde DNA, nemoci, alternativní léčbu a mnoho dalšího. A toto všechno Robin Cook tak naprosto dokonale, zasvěceně a podrobně popisuje, že jsem z toho byl někdy úplně mimo.

A právě proto mě zajímalo, jestli se ostatní knihy nesou ve stejném duchu, protože jestli ano, tak si nedokážu ani představit, kam až autorovy vědomosti sahají. Je jasné, že než sepsal tuto knihu, tak se toho musel hodně naučit.

O tom také svědčí jedna z posledních stran, která je věnována bibliografii - tedy seznamu knih, které témata za dějem ještě více popisují. Jedná se celkem o osm svazků, takže pokud vás něco z knihy zaujalo, Robin Cook vám dává možnost dozvědět se o tom ještě více.

Pokud se budu bavit o ději jako takovém, tak jsou velmi často popisovány naprosté detaily. Detaily, které nakonec zaberou skoro tři sta stran. Detaily, o kterých jsem při dočtení knihy zjistil, že jsou vlastně jedinou složkou knihy.

V knize prostě vše popisováno rozsáhle, podrobně a detailně. Dám příklad - jedna z hlavních postav jede z práce domů. Člověk by řekl, že to je jedna věta a pak už se jde na další děj, ale to vás v této knize nečeká.

Je zde barvitě a zajímavě popsáno že postava jela na kole, jaké měla pocity, jaké bylo počasí, koho potkala, o čem přemýšlela, co chtěla udělat, proč to neudělala a tak dále.

Snažím se pouze říct, že se na jednu stranu jedná o vyprávění životů několika lidí a na druhou stranu se jedná o podrobný rozbor problémů dnešního křesťanství, medicíny, alternativní léčby, rodičovství nebo třeba chování lidí.

Jak toto všechno může člověk poskládat do jedné, vcelku netlusté, knihy? Sám nad tímto pomyšlením ještě nezůstávám v úžasu, ale opravdu se to povedlo. A moc dobře!


Autorem recenze je Tomáš Pučík