Čtenářská recenze: Andrzej Sapkowski - Zaklínač II. – meč osudu

Kniha Zaklínač II. – meč osudu obsahuje sedm povídkových příběhů vyprávějících o osudech Geralta a jeho přátel.

Jestli vám chybí první díl, nic se neděje. Velkou část zaklínačovy minulosti se totiž dozvídáme až nyní.

Vyjde například najevo, že zaklínači si svůj osud nevolí, ale je jim doslova „vnucen“ a nelze se od něj osvobodit. A i když se většina vedlejších postav objevila už v knížce předchozí (čarodějka Yennefer, trubadúr Marigold), hlouběji do děje se začaly zaplétat až nyní. První díl zvídavému čtenáři tedy akutně chybět nebude.

První povídka Hranice možností by šla vzhledem ke své délce bez problému označit za novelu. Geralt se zde zúčastní lovu draka. Dozvíte se zajímavá fakta a podrobnosti o opravdickém zaklínačském řemesle a nebude chybět ani velmi zajímavý vývoj vztahu mezi Geraltem a Yennefer.

Nejzajímavější na této povídce je to, že si celou dobu myslíte, že víte, jak celé dobrodružství skončí… a ono to nakonec všechno dopadne úplně jinak. Ani tak mocná stvoření jako draci či zaklínači totiž nemohou ani při nejlepší vůli překonat hranice svých možností.

Povídky Střípek ledu a Trochu se obětovat se netají svým Andersenovským původem. Obě totiž vycházejí z klasických dánských pohádek: Ledová královna a Malá mořská víla. Zvláště druhá povídka ve mně zanechala velmi silný dojem a poskytla mi mnoho námětů k přemýšlení, i když fantasy příběh končí stejně smutně jako jeho předloha.

V povídce Věčný oheň vystupuje Geralt a jeho přátelé spíše okrajově. Tentokrát nebojují proti mocné bestii, nýbrž proti důvtipné bytosti jménem Doppler, který na sebe umí vzít jakoukoli podobu.

Doppler se rozhodl proměnit se v úspěšného hobitího obchodníka a zaujmout jeho místo. Jen snad jasné, že původní majitel by rád své obchody a svůj život dostal zpět, ale zkuste chytit někoho, kdo se za každým rohem může proměnit téměř v kohokoli…

Pátá povídka nese stejný název jako celá kniha – Meč osudu. Poprvé se v ní setkáváte s malou holčičkou jménem Ciri, která je Geraltovi předurčena (Ciri bude věnována celá jedna příští sága). Geralt se sice malé Ciri vzdal, ale nevypočitatelný osud nakonec zasáhne jinak…

I další povídka Něco více vypráví o Ciri a Geraltovi. Od první až do poslední stránky je napsaná velmi svižným stylem. Neexistuje tu nezajímavá stránka, ba ani odstavec.

Tato povídka se mi rozhodně líbí ze všech nejvíc. Prozrazuje mnohé o motivech a pohnutkách zaklínačů a o jejich vztahu ke světu a vztahu světa k nim. Rozhodně mi dala více než jeden námět na přemýšlení.

Poslední povídka pracuje spíše na systému co by, kdyby. Jmenuje se Něco končí, něco začíná a příjemně zakončuje celou knihu. Přečtete si v ní o svatbě Geralta a Yennefer a vtipně zrekapituluje všechny povídky předchozí.

Ovšem pokud jste četli následující ságy, víte, že není pravdivá. Tady ale působí jako velmi zdařilý happy and. Díky ní na mně celá kniha působí mnohem sympatičtěji a rozhodně se k ní v nejbližší době zase vrátím.

Autorkou recenze je Jana Šrámčíková