Čtenářská recenze: Karolina Francová - Soumrak Camelotu - Agent JFK 025

Agent JFK se do tohoto světa dostane vlastně náhodou. Pronásleduje totiž protřelého padoucha X. Hawka, který se zdejším královstvím něco za lubem.

Vetře se proto do královy blízkosti v převlečení za někoho jiného a až nestydatě pošilhává po Merlinovi… a královně Guinevere.

Král si toho ale nevšímá, protože má jiné starosti: z hor přicházejí podivné pověsti o probouzejících se dracích a kdysi slavný meč Excalibur se v jeho rukách mění v prach. Na povrch vystupuje královo temné já a zdá se, že ho už nic nedokáže zastavit…

Velmi se mi líbí, že i když jde o klasickou fantasy četbu říznutou špetkou sci-fi prvků, je psaná dovednou ženskou rukou a přímo z ní čiší závan romantiky, což není u podobných prací zrovna obvyklé.

Hlavními vypravěčkami příběhu jsou ženy – královna Guinevere a agentka Nikita, která se zde vydává za někoho jiného. A kdo jiný by vám o Artušovi prozradil tolik pikantních podrobností a zajímavostí, než právě jeho manželka.

Prvních pár kapitol je trošku pomalejších. Autorka totiž seznamuje čtenáře s hlavními postavami, obvykle ve stylu co postava, to jedna kapitola. Pak už ale děj začíná dostávat spád.

Částečně se sice drží klasické artušovské legendy, ale v mnoha bodech se od ní provokativně odklání, takže konec není rozhodně předem odhadnutelný. A když se do toho přimíchá ještě trocha sexuální magie a nekromancie, má se už čtenář skutečně na co těšit.

Na knize moc oceňuji i to, že i když je součástí rozsáhlého celku, s přehledem po ní mohou sáhnout i milovníci draků a rytířů, které jinak agent JFK vůbec nezajímá. Většina děje se totiž točí právě okolo událostí středověku a nějakou vesmírnou agenturu a její pohůnky zastrkuje do pozadí.

Kniha JFK 25 – Soumrak Camelotu je poměrně lehké čtení, které čtenáře snadno vtáhne do sebe a na konci zanechá ten svádivý pocit právě dojezené čokolády: „Já chci ještě!“ Díky pouhým dvěma stovkám stran ji bez problému zvládnete za jeden večer – a poskytne vám i dost materiálů k přemýšlení, protože: „Co kdyby…“


Autorkou recenze je Jana Šrámčíková