Čtenářská recenze: Nura Abdi - Slzy v písku

Kniha je vlastně autobiografií Nuri Abdi, popisuje její život od narození po současnost a jedním z ústředních témat je zde ženská obřízka, kterou musela podstoupit i ona sama. Nura Abdi pochází ze Somálska, popisuje hrůzné zážitky z občanské války, o tom, jak přes Keňu pak utekla do Německa

Samotný popis tzv. faraonské obřízky byl zdrcující, četla jsem ty řádky doslova se zatajeným dechem. Překvapilo mě, že iniciátorkami jsou ženy – matky a babičky obřezávaných dívek. Zákrok provádí žena bez jakékoli odbornosti, jen žiletkou, kterou si málokdy vyměňuje po každé obřízce, nebo jakýmkoli ostrým předmětem. Obřízka je mezi dívkami tabu, a tak v době, kdy toto absolvují (cca v 5ti letech života), vůbec netuší, co je vlastně čeká. Nohy obřezané dívky se pak sváží těsně k sobě tak, aby se nemohla hnout. Mnohdy se do rány dostane infekce, nebo dívka vykrvácí a zemře. Pláč, slzy a nářek se odsuzuje a dívka se pak za něj stydí – zostudí tak prý vlastně celou rodinu…

Z rodného Somálska Nuru vyhnala občanská válka. I tady se čtenář dozvídá mnoho hrůzyplných faktů. Kruté vraždy, střílení a znásilňování zde totiž bylo na denním pořádku. To, co se mi ale líbilo bylo podání těchto informací – nenásilnou formu osobních zážitků jsem se o občanské válce v Somálsku dozvěděla mnohem víc než v moudrých učebnicích.

Teprve až po útěku do Evropy se Nura dozvěděla, že se od ostatních žen a dívek odlišuje. Do té doby si totiž myslela, že obřízka je naprosto normální, ale nejen to – překvapila ji např. spořádanost a řád, jaký v evropských zemích vládne. I taková banalita, kdy policista po tom, co ji poradil po ní nechtěl peníze ji nesmírně překvapila!

Kniha se četla velmi dobře. Samotný příběh byl strhující, styl dosti čtivý, navíc se čtenář dozví mnoho zajímavých věcí o jiné kultuře, tak odlišné od té naší.

Autorkou recenze je Andrea Štyndlová