Čtenářská recenze: Tanja Kinkelová - Sloupy věčnosti

V románu Sloupy věčnosti se německá autorka zaměřila na život obyčejné irské ženy jménem Sára, která se řízením osudu a taky vlastní pílí vypracuje z místa učitelky v sirotčinci na společnici staré dámy. Řídí se citátem slavného básníka „Ať chceš dělat cokoli, začni s tím,“ a nedbá na rady ostatních. Po seznámení s cizincem, který u nich na jarmarku předváděl silácké číslo, se za něho brzy provdá.

Giovanni Battista Belzoni – tak se její manžel jmenuje, je zatím jen chudý cirkusák a ona s ním stráví deset let jako pomocnice při různých štacích. Nikdy nelituje, že se rozhodla za něj provdat. Bohužel se jim nepodařilo mít vlastní děti a tak vychovávají sirotka Jamese. Giovanni už nemá tolik síly ke svým siláckým kouskům a tak,  když se jim naskytne možnost vycestovat do Egypta, odjíždí celá rodina.

Tady začíná nová etapa Sářina života. Belzoni se stává amatérským archeologem ve službách známého švýcarského archeologa Ludwiga Burckhardta. Ten ho pak doporučuje anglickému konzulovi Henry Saltovi.  Belzonimu se daří – během roku 1817 odkryl osm královských hrobek a  jako první v roce 1918 proniká do druhé Chafreovy pyramidy v Gíze. Úspěchy přicházejí jeden za druhým, ale Giovanni se v honbě za úspěchy přestal věnovat své ženě, která ho při všem doprovází.

Autorka naznačuje, že se opomíjené Sáře začal dvořit další amatérský archeolog – francouzský konzul – Bernardin Drovetti. Drovetti byl Belzonnimu sokem hlavně v práci. Jestli byl ovšem konkurentem i v lásce k Sáře, to už si musíte přečíst sami.

Překladatelka Ivana Führmann Vízdalová použila krásnou češtinu a tak se kniha čte jedním dechem. Mohu ji určitě doporučit.

Autorkou recenze je Iveta Šindelářová