Čtenářská recenze: Petr Šabach - S jedním uchem naveselo

Nakladatelství Listen společně s nakl. Paseka přináší nyní čtenářům sbírku povídek „S jedním uchem naveselo“,ve které se otisklo šest povídek starších a čtyři zcela nové.

Těch šest starších kousků pochází z ediční řady Česká povídka nakl. Listen, kterou považuji za jeden z nejlepších literárních projektů na českém knižním trhu po roce 1989.

Tématicky se jméno Šabach spojuje nejčastěji se vzpomínkami na dobu našeho rozvinutého socialistického snu. My, kteří si tuto cestu k světlejším zítřkům pamatuje, se dneska mistrným popisům a úvahám z autorova pera o této jinak neveselé době už přece jen smějeme.

A humor je další prvek, který neodmyslitelně patří k příběhům Petra Šabacha. Nejedná se o násilně vyvolané crazy situace, ale spíše o příběhy, kdy se na jedné straně hrdinově počínání usmíváme, někdy skutečně smějeme, ale na druhé je nám ho přitom v hloubi duše přece jen líto.

Obzvlášť to tak určitě cítí čtenáři – muži, protože vlastně v každé povídce je tím postiženým hlavním hrdinou muž, či snad mladík. V partnerských vztazích se my „samci“ chováme naivně jako hloupí opičáci a motáme se v tom jako sloni v porcelánu. A je jedno, kolik nám je, jak je vidět na příbězích.

Hrdinové povídek „S jedním uchem naveselo“ či „Pláč velikého Konga“ jsou typičtí autorovi představitelé dospívajících kluků, kteří objevují svět dívek, lásek a intimity, jenž ale nikdy nepochopí a hlavně neovládnou.

Vlastně pro jeho příběhy je typické Šabachovo motto: Já nechápu muže, kteří bojují za feminismus, protože jak to tak pozoruji, tak ve všech rodinách vládnou ženy. Tato myšlenka prochází de facto všemi povídkami v této sbírce.

Jen někdy je zřetelnější více, někdy je více na pozadí.V těch čtyřech nových příbězích se objevuje i něco nového. Nejsou to příběhy o dospívání či „radostném“ socialismu. Hrdinové zde dospěli, jsou to muži životem protřelí, z dnešního světa, což ale neznamená, že jsou ve vztazích chytřejší. I v nich je cítit, že „zde vládnou ženy“. Ale jen proto, že muži to neumí. A pokud se můžu vyjádřit, i styl těchto povídek je takový vyzrálejší.

Ani jedna z povídek není horší či lepší než jiná. Těžko říci, co se mi více líbí, jestli ty vzpomínky na pubertální erotickou představivost v titulové povídce či „Pláči velkého Konga“, nebo až tak trochu perverzitou okořeněná „Student okouzlený Márquezem“, či snad „Kveldsmat“ se skutečně originální pointou.

Šabach svým krásným, často nespisovným jazykem, který budí dojem, že příběhy jsou opsány ze skutečného života, dokáže slovy Mileny Nyklové „proměnit všechny průšvihy nebo smutky v úžasné dobrodružství“.

Opomíjet tuto knížku znamená ochudit se o skvělý čtenářský zážitek.


Autorem recenze je Bohdan Volejníček