Čtenářská recenze: Michal Viewegh - Román pro muže

Zpočátku mi dělalo trošku problém vstřebat jadrnou češtinu a výrazy, které autor použil, ale když jsem je přestala vnímat jako nevhodné a vzala je jako součást příběhu, děj mě doslova a do písmene vtáhl a knihu jsem už neodložila, přečetla jsem ji takřka jedním dechem.

Příběh má dvě hlavní dějové linie, které se spolu proplétají. Je to příběh tří sourozenců (Aneta, Cyril a Bruno) a dvou přátel (Šimi a René).

Sourozenci Cyril, Bruno a Aneta přišli v dětství při autonehodě o oba rodiče. Sourozence vychoval nejstarší Cyril, který je v knize popsán jako cynický, poživačný a hlavně sobecký právník, který zdatně manipuluje s oběma mladšími sourozenci a k životu přistupuje dost svérázným způsobem. Korupce a podobná jednání jsou mu vlastní, takže je obtížné s ním vyjít.

Aneta je reportérka v televizi a díky zvláštní výchově a tragédii z dětství má problém najít si partnera do osobního života. Hlavní dějovou linkou je ale příběh spisovatele Bruna , který není v životě příliš spokojený a u kterého lékaři zjistí progresivní  smrtelnou chorobu. Do Bruna autor promítá i vlastní postřehy a komentáře, takže občas má čtenář pocit, že autor hovoří o sobě.

Brunova nemoc všechny velmi zasáhne, zámožný Cyril se tedy rozhodne, že sourozenci společně podniknou cestu do lyžařského střediska v cizině, aby si ještě užili společnou dovolenou,  dokud Bruno je schopen cestovat. S sebou berou i  prostitutku Tali, kterou Bruno tajně obdivuje, a starší bratr mu ji chce věnovat jako dar. I tady se ovšem projeví Cyrilova sobeckost… ale to už musí každý čtenář posoudit sám.

Dějová linka Šimiho a Reného nás zavede ke dvěma mladým mužům, kamarádům z dětství. René je podnikatel, Šimi vrcholový sportovec - fotbalista, který sice výborně hraje, není ale příliš inteligentní. Na příběhu těchto dvou mužů je vidět, jak tenká je hranice mezi žárlivostí a zločinem a jek malicherné a hloupé pocity mohou vést ke zničení života dosud bezúhonných lidí.

Nechci vyprávět celý příběh Románu pro muže, dějových akcí a příběhů i postav je v něm samozřejmě víc a je na posouzení každého čtenáře, které postavy mu budou sympatické a jaké závěry po přečtení knihy z jejího příběhu vyvodí.

Mě kniha donutila přemýšlet o spoustě věcí, hlavně o pomíjivé lidské existenci a zdraví a sourozeneckých vztazích. Po počátečních obavách musím říct, že mě příběh vtáhl do děje a že pan Viewegh opět exceloval.

Autorkou recenze je Jana Morávková