Čtenářská recenze: Karel Čapek - R. U. R.

A jak vlastně autor na námět přišel? Nejlepší bude použít přímo jeho vysvětlení, které bylo uveřejněno v Evening standard:

„Roboti byli výsledkem cesty v tramvaji. Jednoho dne jsem musel jet do Prahy předměstskou tramvají a ta byla nepohodlně plná. Ohromilo mne, že moderní podmínky učinily lidi nevšímavými k obvyklému životnímu pohodlí. Byli namačkaní uvnitř i na schůdkách tramvaje ne jako ovce, nýbrž jako stroje. Počal jsem přemýšlet o lidech ne jako individuích, ale jako strojích, a po cestě jsem uvažoval o výrazu, který by označoval člověka schopného pracovat, nikoli však myslet. Tato idea je vyjádřena českým slovem – robot.“

Jak tedy pojem vznikl víme, stejně tak už víme, jak autor přišel na námět. Teď by bylo vhodné říci si něco k samotné knížce.

Jedná se o divadlení hru, konkrétně ji autor označuje jako Kolektivní drama o vstupní komedii a třech dějstvích. Celý děj se točí kolem vynálezu Robotů. Je to vynález úžasný, lidstvu prospěšný, vykonávající práci... ale. Ale také nebezpečný. Podobně jako v některých jiných Čapkových dílech (Válka s Mloky, Krakatit, Továrna na Absolutno), i zde se objevuje "něco," co lidstvu přerostlo „přes hlavu.“

V R.U.R. se Domin a jeho kolegové snaží osvobodil lidstvo od práce, snaží se mu prospět. Vyrábějí proto roboty, přístroje k nerozeznání od lidí. Roboti se pomalu dostávají do továren, do domácností, nahrazují lidstvo v práci, vykonávají za ně většinu povinností... a lidé leniví. Nemusejí nic dělat, zpohodlní. Roboti však pracují a vyvíjejí se. Pomalu si začnou uvědomovat sami sebe, to, že jsou využívání a rozhodnout se s tím skoncovat. A to DEFINITIVNĚ...

Zda kniha skončí dobře či špatně je na posouzení každého čtenáře. Autor, opět stejně jako v mnoha jiných knihách, nastiňuje tragický konec, ale zároveň nechává naději, že záchrana lidstva je možná. Na závěr bych opět předala slovo samotnému autorovi, neboť se domnívám, že právě v následujících pár řádích shrnul podstatu celé této knihy:

„Jsem poděšen, že s nimi mohu dělat, co chci, protože nemají svou vlastní duši. Řekl jsem jim, aby vystrčili lidstvo z práce, a oni to beze všeho udělali, okamžitě a bez hemunků, na dvou nebo třech stránkách stručného dialogu, poslal jsem je do stoupy a oni kývli, vzbouřil jsem je proti celému lidstvu a oni proti němu šli, bez zaváhání, bez myšlenky, bez uvažování, jak to se světem i s nimi dopadne.“

Tolik tedy samotný autor. O tom, že si knihu opravdu stojí za to přečíst, vás může přesvědčit i fakt, že byla hraná a přeložená celkem do třiceti jazyků...

Autorkou recenze je Jarmila Molinová