Čtenářská recenze: Zdeněk Pohlreich – Prostřeno bez servítků

Kniha je velmi dobře zpracovaná, každou kapitolu vždy začíná nějaký vlastní popis života a zážitky a zkušenosti z mládí, celkový pokrok a vzpomínky. Je to taková malá zpověď pana Pohlreicha a že se toho dozvíme hodně, není pochyb. Píše jak prožil své dětství a studium a také o současnosti. Celým svým příběhem mne ještě více přesvědčil o tom, že je to opravdu člověk na úrovni. Spousta lidí ho nemá ráda pro jeho slovník, ale mě se to k němu velice hodí a myslím, že to už k němu i patří. Je to silný kuchař a tím si získává autoritu. Jak by jinak dosáhl takového respektu ve své restauraci?

Recepty jsou skvostné, najdete zde několik druhů masa a ryb, které možná ani neznáte. Vlastně jsou zde recepty seřazeny od předkrmu až po dezert, doplňují je milé fotografie a u některých najdete i značky CAFE IMPERIAL, což znamená, že si na ně můžete zajít i do Pohlraichovy restaurace... Člověk by měl tušit, že jde o recepty spíše pro restaurace, protože některé jsou svými potravinami pro normálního člověka u nás nedostupné. I tak si tam každý alespoň nějaký recept najde. I já sama jsem se už pustila do některých receptů a pokud by mi možnosti dovolili určitě bych zkusila i ty složitější recepty.

Knihu bych doporučila nejen těm, kteří mají v oblibě pana Pohlreicha, ale také všem milovníkům dobrého a kvalitního jídla.

Na závěr bych připomněla Pohlreichovo zásadní pravidlo: Vezmi co nejkvalitnější suroviny a udělej s nimi co nejméně, protože nejlepší kuchařka bude stejně vždycky matka příroda.

Autorkou recenze je Lucie Mácová