Čtenářská recenze: Arto Paasilinna - Prostopášný modlitební mlýnek

Knihy Arto Paasilinny vycházejí ve Finsku ve stotisícových nákladech, čtenáři jsou tedy velmi oblíbené a kritika je vesměs hodnotí jako „kvalitní oddechovou literaturu“.

Přečetla jsem zatím všechny jeho knihy vydané v českém jazyce: Autobus sebevrahů, Stará dáma vaří jed, Krátká paměť pana rady, Les oběšených lišek, Chlupatý sluha pana faráře, Zajícův rok, Vlčí léto laponského mlynáře, Syn boha hromovládce a naposledy Prostopášný modlitební mlýnek.

Ta posledně jmenovaná pojednává o dvou kamarádech. Prvním z nich je svérázný vynálezce Kalle Homanen, druhým je čerstvě nezaměstnaný Lauri Lonkonen. Když Lauri Lonkonen přijde o práci, nabídne mu Kalle Homanen spolupráci na svých vynálezech: Kalle bude vymýšlet, Lauri pak zajistí patenty a odbyt jeho vynálezů. A protože Kalle zrovna vynalezne úžasný modlitební mlýnek (univerzální přístroj ke spáse lidstva), vydají se s ním do Indie, aby tam svému mlýnku zajistili masovou výrobu i prodej. Jen tak mimochodem si v Dillí otevřou restauraci…

Kromě Indie se dostanou také do Číny a Tibetu (osobně se setkají s Dalajlámou, poznají čínské vězení i sněžného muže), na čas se vrátí do finského Laponska k jezeru Inari a při dalších cestách se dostanou i do Prahy a Havlíčkova Brodu.

Jak to dopadne s výrobou jejich modlitebního mlýnku i s celým nově vznikajícím náboženstvím, které Kalle s Laurim k mlýnku vymyslí, to už si přečtěte sami.

Jako všechny knihy Arto Paasilinny je i tato úsměvná a příjemná a určitě ji doporučuji všem zájemcům o „kvalitní oddechovou literaturu“ bez ohledu na to, zda jsou to muži, či ženy.

Autorkou recenze je Lenka Mynaříková