Čtenářská recenze: Jaroslav Haidler - Prokletá setba

Díky svému významu a apokalyptické děsivosti je stále zkoumána a hlavně čtenářsky velmi žádána. Do těchto časů zakomponoval děj svého druhého románu „Prokletá setba“ i český autor Jaroslav Haidler (*1933).

Příběh ze světa československé vojenské rozvědky se odehrává v časovém rozmezí od záboru Sudet, přes válečné běsnění, až do padesátých let minulého století. Z žánrového hlediska se nejedná vlastně o válečný román, ale může říci, že je to klasický špionážní příběh

Autor použil jako předlohy svých knižních hrdinů autentické postavy tehdejší špionáže. Paul Khümel, jedna z hlavních postav románu, má svůj předobraz v agentovi Abhweru jménem Paul Thümmel.

Ten spolupracoval s českým rozvědčíkem Moravcem. V románu Khümel spolupracuje s Makovcem. Autor si tedy na skutečných událostech vystavěl svoji fiktivní verzi běhu věcí.

To je ale podstatou fikce, beletrie, vytvořit trochu odlišný, pravděpodobně možný autorův obraz pravdy, kterou zvláště u špionáže nelze nikdy stoprocentně potvrdit.

Postavy hlavních hrdinů z obou znepřátelených stran pocházejí stejně jako samotný autor ze Sudet v severočeské oblasti. Haidler tím vytvořil i jistý morální podtext rozebírající lidské vztahy starousedlíků rozdílných národností, které nástup fašismu dokázal po staletích vzájemného soužití zcela zničit.

Svou podstatou je „Prokletá setba“ mnohovrstvým příběhem. Těžko definovat, jestli je tam jedna hlavní postava. Autor vytvořil primárních charakterů  hned několik, dějově se prolínají a každou popisuje jakoby z vlastního pohledu. Proto bylo myslím dobrým nápadem vložit na začátek knihy seznam všech hlavních postav románu, pro větší přehlednost.

Ze stylistického hlediska kniha není žádnou náročnou četbou. Autor používá jednoduchý výpravný jazyk, přízračný pro thrillerovu literaturu. Velmi obdobně využívá i samotného tématu.

Pro napínavou čtivost, rychlý spád Haidler nejde příliš do hlouby problematiky. Jednotlivé osudové události přibližuje či osvětluje velmi povrchně. Za sebe bych řekl, že z tohoto tématu či zápletky by mistr špionážních románů  Fr. Forsyth napsal asi tři samostatné romány. Obdobně je tomu i u postav. Nějaké zásadní charakterové vlastnosti, náhled do životních osudů, to autor nepředkládá. Postavy jsou popisovány zcela účelově pro danou situaci – přicházejí a odcházejí.

„Prokletá setba“ je skutečně čtivý a napínavý román, který zaujme čtenáře hledající špionážní příběhy z druhé světové války. Je pravdou, že kdyby autor více zapracoval na postavách a ději, kniha by tím určitě získala. Naopak je faktem, že už tak rozsáhlý román (440 s.) by samozřejmě tímto získal na rozsahu.

Přesto i těch čtyři sta stran naplněných atraktivním dějem , od provokací v Sudetách, prací československé vojenské špionáže, války v ruských partyzánských oddílech, nástupu komunistické diktatury, až po trochu kontroverzní závěr o využívaní nacistických vědců v USA, vám uplyne rychleji než se nadějete.

Autorem recenze je Bohdan Volejníček