Čtenářská recenze: Petr Skalka - Pes a dějiny aneb Jak to asi nebylo

Oproti předchozímu titulu sice chybějí fotografie a stručný, erudovaný komentář ke každému tématu, ale zato autorpopustil uzdu své fantazii. Krátké, většinou jedno- až dvoustránkové, příběhy jsou inspirovány různými obdobími lidské (a psí) historie od praotce Janečka až do období porevolučního kapitalismu v Čechách.

Inspirací autorovi bylo ale i umění, literatura, pohádky či vědecké objevy. Dozvíte se tak, jak to skutečně bylo s Červenou Karkulkou, proč se psík na gramofonových deskách dívá do roury gramofonu a proč Rubensovi nikdy psi moc nešli...

Některé příběhy jsou skutečně kuriosní, na pomezí sci-fi. Jindy jsem si vzhledem  k přesně popsanému historickému kontextu říkala: „Skutečně to tak nebylo? Mám spíš dojem, že takhle nějak to být muselo!“ Bitvu u Lepanta přece skutečně rozhodl obyčejný vesnický voříšek a Věstonickou Venuši vyhrabal pes profesora Absolona jezevčík Pajda. Nebo snad ne?

Pes a dějiny není kniha při které by se člověk „řehtal na celé kolo,“ zato má zaručeno, že se bude po celou dobu čtení usmívat.  Díky krátkému rozsahu jednotlivých povídek a tomu, že není nutno je číst postupně, je to ideální kniha na noční stolek nebo do vlaku nebo třeba do čekárny u lékaře.

Tato kniha vám odhalí „jádro pudla“ řady historických skutečností. Navíc dámám prozradí, proč při cestování časem do minulosti nechat svého jorkšírského teriéra doma a pánům to, že alkohol nemusí být vždy metlou lidstva.

Je to kniha, nejen pro milovníky psů, ale i pro každého, kdo má rád veselé čtení a laskavý humor. A taky pro ty, co rádi přemýšlejí hledají souvislosti mezi věcmi zdánlivě nesouvisejícími.

A víte, proč vyhořelo Národní divadlo? Že by za to mohl pes? Ujišťuji vás, že tak to asi nebylo...

Autorkou recenze je Věra Dospělová