Čtenářská recenze: Karel Čapek - Obyčejný život

Obyčejný život je vlastně zpovědí umírajícího muže, který se rozhodl napsal svůj životopis, tj. životopis „obyčejného člověka,“ neboť životopisů výjimečných lidí jsou mraky, ovšem o obyčejném člověku nepíše téměř nikdo. Domnívá se, že se v jeho životě nic zvláštního a pozoruhodného nepřihodilo. Vše je jakoby předem naplánováno a on jen jde po rovných kolejích.

První polovina „obyčejného života“ opravdu působí všedně. Byl nevýrazné dítě, které však ve škole patřilo mezi nejlepší. Pak se dal na studia, která nedokončil. Jeho první zaměstnání bylo u železnice, u které zůstal až do své smrti. Takhle nějak popsal „obyčejný člověk“ svůj život.

Druhá polovina knihy však rozebírá život z jiné stránky. Autor pochopí, že jeho život není tak jednoduchý a přímočarý, jak se mu zpočátku zdálo. Nachází v sobě několik rozličných osob: od hypochondra, přes básníka až po „toho s lokty,“ jak nazývá průbojnou část své osobnosti.

V této knize se znovu objevuje Čapkův častý motiv obyčejného člověka. Rozbor osobnosti, který je v této knížce, byl opravdu vynikající, nikdy by mě nenapadlo takhle duševně „pitvat“ člověka. Najít v někom tolik postav a tolik životů, to tedy klobouk dolů. Zajímalo by mě, jak by vypadal rozbor lidského života, který by nebyl tak „obyčejný.“

Čapek dochází k závěru, že si jsou všichni lidé podobní, liší se jen tím, jak moc u nich která postava převažuje. „Copak nevidíš, že všichni druzí lidé, ať jsou, co chtějí, jsou jako ty, že také oni jsou zástupové? Vždyť ani nevíš, co všechno máš s nimi společného; jen se podívej, - vždyť jejich život je také jeden z těch nesčíslných možných, které jsou v tobě! -  Dívej se, dívej se dobře, abys konečně věděl, co všechno bys mohl být; dáš-li pozor, uvidíš v každém kus sebe sama, a pak v něm s úžasem poznáš svého pravého bližního.“  Tolik tedy slova samotného autora, Karla Čapka.

Já za sebe můžu říci, že i když jsem od tohoto spisovatele přečetla mnoho knih, právě Obyčejný život je tou knihou, kterou bych označila za svou nejoblíbenější. Možná právě proto, že zde Karel Čapek nabízí zcela nový pohled na člověk – na obyčejného člověka, kterým je vlastně každý z nás.

Autorkou recenze je Jarmila Molinová