Čtenářská recenze: Zdeněk Miler - O kohoutkovi a slepičce

Jako první vás určitě zaujmou zdařilé ilustrace Zdeňka Milera. V jeho podání květiny vypadají jako živé a namalovaná zvířátka vzbuzují dojem, že se každou chvíli pohnou. Slepička vypadá doopravdy jako slepička (což se u jiných ilustrátorů ne vždycky pozná) a poznat v namalovaných rostlinkách chrpu nebo jeřabiny zvládne i malé dítě. A na postavičkách kohoutka a slepičky je vždycky vidět, v jaké jsou náladě. Přesně poznáte, kdy jsou spokojení a kdy vyděšení, což je běžné třeba u pohádkových kočiček a pejsků, ale u ptáčků už tak moc ne.

Snadno srozumitelná je i samotná pohádka. Jako malé holce mi maminka četla trochu jinou pohádku: v ní chtěla studánka za hrneček vody šáteček, pro který musela slepička běžet ke švadleně, která chtěla zase nové boty… Nechápala jsem to, a ptala se maminky, jestli jim je jedno, jestli kohoutek umře… Krčila rameny a časem mi pohádku přestala číst úplně.

Tohle povídání o kohoutkovi a slepičce je ale jiné: kravička nemůže dát mlíčko, protože nedostala travičku, potůček nemůže dát vodu, protože je vyschlý, a tak bych mohla pokračovat. Každý zkrátka chce po slepičce to, co opravdu potřebuje k tomu, aby jí pomohl. Nikdo na ní nechce vyšívaný šáteček jen tak pro parádu.

Samotný závěr obsahuje tu malou špetičku napětí, která je nutná, aby malé čtenáře doslova připoutala ke stránkám knihy. Když totiž slepička vlije kohoutkovi do zobáčku prvních pár kapiček, nic se nestane. Nepřišla pozdě? Žije ještě kohoutek? Ne, nebojte se. Všechno nakonec dobře dopadne. Malý čtenář bude šťastný a vy s ním.

A kdyby se náhodou stalo, že si vaše dítko knížku oblíbí tak, že ji bude chtít nosit všude s sebou, jako se to stalo nám, uklidním vás. Knížka má krásný tvrdý obal a docela malý formát, takže se vejde do každého batůžku a krásným čtenářským zážitkům tak už nebude nic stát v cestě.

Autorkou recenze je Jana Šrámčíková