Čtenářská recenze: Haruki Murakami - Norské dřevo

Vypráví o mladém Japonci jménem Tóru Watanabe a jeho vztazích převážně s několika osudovými ženami. Ať už tajuplná nevyrovnaná Naoko, či živelná a rozpustilá Midori, obě pro Tórua mnoho znamenají a těžko by si dokázal představit život bez nich. I když nakonec bude částečně muset.

Japonské romány se velice liší od těch západních, je to dáno celou filozofií Východu. Jsou mnohem více zaměřené na city a intuici, prostupuje je aura tajemna a jakýchsi mlhavých příznaků. Nemají jasný začátek ani konec, Haruki Murakami se zaobírá jen nejasně vymezeným časovým úsekem bez zvláštního důvodu.

Přesto jsou ale i pro nás, "obyčejné" Evropany, velice čtivé a působivé. Může za to částečně nádech exotiky japonské kultury, částečně neobyčejný děj, na jehož pozadí se odehrávají úvahy o životě, smrti a jejím místě v životě každého z nás, částečně skvěle prokreslené postavy, které vám na dlouho ulpí v mysli. Tóru, Kizuki, Nagasawa, Naoko, Midori - za všemi těmito zvláštně znějícími jmény si po přečtení Norského dřeva představíte naprosto konkrétní a výjimečnou postavu.

Norské dřevo je román vhodný pro čtenáře každého věku, nejvíce si z něho ale odnesou zejména čtenáři starší - řekl bych nad 40 let, kteří již mají dostatek životní zkušenosti. Některé věci - a smrt k nim bezesporu patří - totiž nelze jen pochopit jaksi "z dálky", člověk si ji musí prožít.

Pro ty mladší je to ale stále špičkový román.

autorem recenze je Pavel Králíček