Čtenářská recenze: Haruki Murakami - Norské dřevo

Hlavní hrdina je pro autora typický: mladý muž, introspektivní, svérázný, důsledně čestný směrem k sobě i k ostatním. Není to ale nijak plochá postava, vede bohatý vnitřní život a zvenku to také není typický svatoušek. Nebojí se neobvyklých prostředí a osobností, ale ani vztahů na jednu noc. O svých zážitcích ovšem přemýšlí, a dovede si zpětně ujasnit, co mu dává či nedává smysl. To je asi to hlavní, co jsem na tomto hrdinovi ocenil.

Vyprávění má volné, přirozené tempo a působí velice civilně. Možná proto mi při jejím čtení připadalo zvláštní, že právě tato kniha způsobila prudký nárůst autorovy popularity (tak prudký, že ho samotného údajně zaskočil). Prostředí jsou důvěrně známá každému obyvateli města – kavárny, malý obchod s knihami a časopisy, vysokoškolské posluchárny, nemocniční pokoj, kolej, bary...  Možná proto není vůbec problém se do děje vžít a procházet se v nich spolu s hlavní postavou, dívat se z okna na známé obrysy, dělat každodenní obtížná i neobtížná rozhodnutí.

Hlavním motivem jsou ale nepochybně vztahy – touha, láska a přátelství se v příběhu mísí s otázkami etiky, svědomí a osobních priorit stejně důkladně, jako v reálném životě a nalézt správnou odpověď je mnohdy nesnadné. Autor má dar vykreslovat složité lidské osobnosti aniž by se ztrácel v dlouhých popisných pasážích. A hlavní hrdina si i v nejvypjatějších obdobích umí vážit zdánlivých maličkostí, jako je stará kytara, právě uvařené jídlo či hraní si s toulavou kočkou. Čtení této knihy mi pomáhalo, i když jsem řešil některá vlastní každodenní dilemata. Proto bych ji rád doporučil ostatním čtenářům. Je to přístupná, a zároveň svérázná a podnětná knížka.

autorem recenze je M. Fixl