Čtenářská recenze: Bernard Werber - Mravenci

Děj se sype svižně hned od první stránky. A navíc se spolu prolínají dva zdánlivě nepříliš související příběhy.

Starý dům, dědictví po strýci Edmondovi, ukrývá tajemný sklep, ve kterém lidé mizejí jeden za druhým. Což nějak souvisí s celoživotním výzkumem zesnulého biologa.

Další dějová linka z hmyzího mikrosvěta popisuje příběh několika mravenčích spiklenců. Je tím zajímavější, čím více vyžaduje úsilí o vcítění se, či alespoň pochopení mravenčího jednání. Jen si zkuste představit komunikaci pomocí feromonů, pracovat dvacetčtyři hodiny denně, nebo s vděkem přijmout obsah žaludku hmyzího kolegy.

Děj prozrazovat nebudu, ale musím říci, že jsem knížku četl v každé volné chvilce, takže jsem ji, bohužel, měl po třech dnech dočtenou.

Jen tolik, že v závěru se lidský příběh sejde s mravenčím v poněkud neočekávaném rozuzlení.

Hlavní idea, nebo poselství románu, je v přiznání, že jak civilizace mravenců, tak i lidí, nejsou na vzájemnou komunikaci zdaleka připraveny. Přičemž o něco hůře ze srovnání vycházejí lidé.

P. S.       S překvapením jsem zjistil, že od stejného autora jsem již před časem četl román Tanatonauti, který také vřele doporučuji každému, kdo alespoň trochu snese žánr sci-fi.

P. P. S.    Víte, že jsem přišel (s těmi zápalkami) na jiné řešení, než Bernard Werber?

autorem recenze je Jindřich Kubánek