bux.sk
knihy, ktorými žijete
Úvodná stránka
Buxcafe Knižné podcasty Eknihy na Bux.sk







Čtenářská recenze: Nicholas Sparks - Milý Johne

Právě včera jsem dočetla knihu s názvem Milý Johne. Původně jsem vůbec neměla v plánu si knihu koupit. Raději bych totiž viděla její filmové zpracování. Jenže do kina jsem se nedostala, a proto jsem se v knihkupectví rozhodla, že si ji koupím. Doma jsem knihu odložila a nějaký čas ji ani neotevřela. Ke čtení jsem se dostala až v září. A vybrala jsem si dobře.

Příběh o lásce dobrosrdečné a bystré dívky s vojákem na dovolence se nejprve odehrával u moře, takže jsem se i já při čtení v myšlenkách procházela po pláži. Vždy jsem přečetla jen pár stránek a i těch pár stránek ve mně vždy zanechalo hluboký dojem. Dojem, že příběh, i když není založen na skutečné události, se jistě odehrál už mnohokrát. Možná v Americe, možná i Evropě. Možná v jiné podobě, ale stejně tam hlavní roli hrála láska a také i válka. Válka, která nakonec hlavní dvojici rozdělila.A může se to stát komukoliv a kdykoliv. 

Kniha se mi četla velice dobře. Nečekejte však žádnou důmyslnou zápletku, opravdu jen to takové oddychové zamilované čtení pro všechny věkové kategorie (řekla bych).

Mimo jiné jsem nakonec shlédla i filmové zpracování. Tedy, shlédla jsem ho, když jsem byla právě v půlce knihy. Pokud bych měla srovnat jak knihu tak film, líbily se mi obě verze. Nechci předbíhat, ale každá z nich dopadla jinak. Jestli dobře nebo špatně, to ať si posoudí každý sám. A je to právě obrázek z filmu, který tvoří obal knihy. Fotka obou hlavních hrdinů nám tak pomáhá vytvořit si v hlavě jejich podoby, i když se od autorova popisu poněkud liší. Hlavní myšlenka příběhu však zůstala zachována.

Na pozadí příběhu o lásce se můžeme též dočíst o dvou úplně rozdílných životech obou hlavních hrdinů, o tom, proč nakonec musela láska ustoupit, o tom, jak složité bývají vztahy mezi lidmi. Nejkrásnější na tom příběhu je, že si dívka s vojákem po rozloučení psali dopisy, ve kterých si vyznávali lásku. A příběh se odehrával kolem roku 2001, tedy skoro v dnešní době, kdy už dopisy skoro nikdo nepíše.

Přestože příběh nedopadne, jak by asi všichni čekali (nebo si přáli, já jsem si to tak aspoň přála), tato kniha určitě stojí za přečtení. A snad ve vás zanechá také takový hluboký dojem jako ho zanechala ve mně.

Autorka recenze: Jitka Kolomazníková