Čtenářská recenze: Ilona Andrews - Magie mrtvých

Toto je ukázka z klasického dne Kate Danielsové, nájemného zabijáka v případech paranormálních problémů z americké Atlanty, které by bylo " příjemným místem k životu, kdyby nebylo magie".

„Magie mrtvých“ (orig. Magic Bites, 2007) je dalším dílem z dneska tolik populárního žánru urban fantasy, který v sobě kombinuje všechny tři hlavní fantastické prvky – fantasy, sci-fi i horror.

Kniha pochází z ostravského nakl. Fantom Print, které se kromě specializace na romány ze světa kultovních počítačový her (Warcraft, Halo, Mass Effect atd) a německé fantastiky, zabývá vydáváním tohoto čtivého podžánru fantastiky.

Příběh se odehrává v Atlantě, kterou kdysi pohltila magie, pak zmizela, ale přesto stále vystrkuje růžky. A právě takové problematické „růžky“ řeší mladá Kate, které se právě připletla k velmi ošemetnému případu několik vražd.

Což v Atlantě není nic výjimečného, ale tady jde o případ, kdy se někdo snaží rozpoutat na zemi peklo. Všechny okolnosti totiž vyznívají tak, že někdo chce rozpoutat válku mezi vládci upírů a kožeměnci (což jsou něco jako vlkodlaci).

Pokud bychom to mohli říci velmi zjednodušeně, je „Magie mrtvých“ taková detektivka ve fantastickém fraku. Drsný soukromý vyšetřovatel, který pracuje na případu vražd.

Jen použité prvky a okolnosti jsou fantastické – upíři, nekromanti, kožeměnci, vlkodlaci, magické meče atd. A k tomu ještě neortodoxní přístup a vlastně i názor na život, drsné hlášky, a je to taková fantasy drsná detektivní škola ala Phil Marlowe.

Ilona Andrews, což je pseudonym pro manželskou dvojici Ilony a Andrewa Gordonových, napsali akční a dá se říci přímočarý příběh, ve kterém použili některé zajímavé prvky, jako ovládání upírů skrze nekromanty, kombinaci světa, kde chvíli funguje magie a nefunguje fyzikální svět, a pak zase naopak atd.

Na druhou stranu musím říci, že celkově kniha nijak nevyčnívá. Dobře odvedené řemeslná práce s atraktivní dějem a postavami, která určitě čtenáře hledajícího nenáročnou oddechovou četbu potěší.

Z mého pohledu čtenáře, který už má načteno většinu titulů z tohoto žánru, zvláště z produkce nakl. Fantom Print, příběh není ničím až tak překvapujícím.

Určitě mne potěšil fakt, že se vyhnuli zbytečné romantice, tak oblíbené u jiných autorů, že výraziva někdy až šokují svojí brutalitou či vulgaritou, příběh má svůj začátek a konec, tak až vyjdou další pokračování (dosud jsou čtyři), nebudete muset vzpomínat, co že se to tehdy stalo (nebo v to doufám).

V překladu Hany Šimečkové vydalo nakl. Fantom Print na jaře 2011.


Autorem recenze je Bohdan Volejníček