Čtenářská recenze: Tom Hodgkinson – Líný rodič

Bylo to jedno z období, kdy jsem si jako matka připadala naprosto neschopná, kdy se mi mé děti zdály naprosto nezvladatelné a nezvládnuté, prostě, kdy jsem měla pocit, že vše co dělám dělám špatně nebo přinejmenším nedostatečně. Utěšuji se tím, že snad každá máma zažívá občas podobné období…

Tom Hodgkinson, otec tří malých dětí, radí ve své knize Líný rodič, všem ostatním rodičům jednu velmi lehkou věc: nechte své děti být. Nechme jim volnost a rozvíjejme jejich přirozené instinkty a tvořivost.

Podle této knihy bychom měli dětem nechat co nejvíce volnosti a přirozeného prostoru. Místo do dětských zábavních center za nemalé peníze je máme brát do lesa a nechat je hrát si s klacíkem a šiškami. Místo každodenních odpoledních kroužků jim nechat čas na hraní doma s jejich oblíbenými hračkami. Z běžných domácích prací máme udělat zábavnou činnost pro všechny. Máme s nimi tvořit – hračky z papíru a dalších obyčejných věcí, které máme doma.

Proč jim dávat příklad takový, že uklízení nás nebaví, ale musí se to. Proč jim organizovat každou minutu jejich času, aby se pak nedokázaly sami zabavit a očekávaly, co jim my, dospělí, opět vymyslíme či zajistíme. Jejich přirozeností je, že si umí hrát. Námi organizovanou zábavou je o tuto schopnost postupně připravujeme.

Pravda je, že tato teorie se nám již několikrát osvědčila (a to i před přečtením této knihy). Dovolená pod stanem je pro ně ohromným zážitkem – jsou v přírodě 24 hodin denně, můžou běhat kolem stanu, hrát si s kamínky a vůbec nás nepotřebují.
Když po nich doma nic nevyžaduji – třeba od nich zrovna nechci, aby šli ke stolu obědvat -  tak se krásně zabaví sami, ať už společně, nebo zvlášť. Vůbec si nepotřebujeme pouštět televizi. Několik odpolední jsme doma strávili výrobou „rybolovu“ – vystříhali jsme ryby z kartonu, pomalovali je prstovými barvami, přilepili na ně kancelářské svorky, osmirkovali klacíky a přivázali na ně magnetky…

Jenže… jak si má líný rodič obhájit své líné rodičovství před okolním světem, plným těch „aktivních“ rodičů? Když ostatní matky vozí své čtyřleté dítě 4x týdně po školce na organizované kroužky a na dětském hřišti si vypočítávají, kam všude jejich ratolest dochází? Když se předhánějí v zajímavějším víkendovém dětském programu spočívajících v návštěvě zábavních center? To už si musí každý srovnat v sobě sám. A na tom ještě pracuji.

Pokud si chcete přečíst knihu o trochu jiném pohledu na výchovu dětí, nebo se vám zdá, že i vy jste se právě ocitli se silami v koncích, přečtěte si tuto knihu. Možná vám ukáže, že na tom nejste tak zle a že fakt, že nezvládáte všechno to, co byste jako rodič chtěli, je vlastně moc dobře.

Autorkou recenze je Lenka Mynaříková