Čtenářská recenze: Justin Halpern - Kecy mýho fotra

V modernějších dobách jsem pak už spolu se syny četl světové hity jako „Deník malého poseroutky“ od Jeff Kinneyho či příběhy darebáka Davida americké spisovatelky Francesca Simonové.

Pro pubertální čtenáře je na trhu už pár let stálicí oblíbený cyklus od amerického autora C.D. Payneho „Mládí v hajzlu“, který už i podle názvu naznačuje, že to není tak úplně rodiči doporučovaná literatura. Do této kategorie se dá přiřadit i kniha „Kecy mýho fotra“ (Sh*t my Dad says, 2010) amerického autora Justina Halperna (*1980).

„Kecy mýho fotra“ je literatura vzešlá z webu. Dneska už máme blogové romány, na síti jsou stovky internetových veleděl, a „Kecy“ vznikly na základě twitterového účtu.

Když bylo autorovi dvacet osm, musel se díky zhrzené lásce nastěhovat zpátky do domu svých rodičů v San Diego.

Po jedné z mnoha hlášce svého otce: „Podívej se na tom čoklovi na řiť. Z toho, jak se mu roztahuje řiť, poznáš, že bude brzy srát. Koukej. A je to tady!“, se rozhodl založit na twitteru  účet s názvem „Kecy mého fotra“, kde přidával k dobru jeho celoživotní svébytné motta a hlášky.

Jednoho dne se pak probudil, a zjistil, že má denně statisíce čtenářů. Začali se ozývat literární agenti, televizní producenti a … výsledkem je pak tato kniha. A k tomu i stejnojmenný televizní sitcom.

Co tedy udělalo z twitterového účtu a Halperna světovou celebritu? Výchovné prostředky jeho otce Sama. Přestože to není žádný drsný dělňas z loděnic, ale solidní vědec v oblasti jaderné biologie, ve svém pedagogickém slovníku preferuje slovo, které není až takovým konvenčním výchovným termínem.

Je jim slovíčko kurva, plus mnoho obdobných termínů jako srát, šukat atd. Pro otcův svébytný a otevřený přístup ke světu a společnosti to nebyl problém, na rozdíl od malého Justina.

Proto jeho výchovné hlášky a životní rady od dětství až po dospělost vypadají takto:

- Jsou ti čtyři. Budeš srát do mísy. Tohle není takový to vyjednávaní, kde si budeme vzájemně ustupovat a nakonec najdeme kompromis. Tohle skončí tím, že budeš srát do mísy.

- Už je ti deset let, musíš se sprchovat každej den. Mně je u prdele, že to nenávidíš. Smradlavý zmrdy lidi nesnášej. Z mýho syna smradlavej zmrd nebude!

- Vědí lidi tvýho věku, jak se kurva česat? Vypadá to, jako kdyby se jim na hlavě hemžily dvě veverky a šukaly jako vzteklý.

Ale tyto desítky citátů a hlášek tvoří jen malou část knihy. Většinu tvoří příběhy z jednotlivých období jeho života, či vlastně soužití s otce a jeho svérázným výchovným přístupem.

A tak se dozvídáme o prvních let ve škole, zdravotních problémech v dětství, sportu, školním prospěchu až po sex a odpovědnosti spojené s dospělostí. Ale za vší tou pro Justina asi někdy nepříjemnou otcovskou „náklonností“, je z příběhů cítit, že to vždy myslel dobře.

Krásně to na konci vyjadřuje sám otec: „Takže asi chci, aby lidi věděli, že nejsem ten nejmilejší člověk na světě, ale mám tě kurva hodně rád.“

Výsledkem tedy není román, ale sedmnáct krátkých příběhů psaných nespisovným slangovým jazykem, na jejichž koncích jsou přidány otcovy hlášky k tématu.

Sedmnáct vtipných vzpomínek, při kterých jsem tak úplně nepadal smíchy ze židle, ale častěji jsem si v duchu říkal: „Kurva, ještě že můj otec byl normálnější!“

Autorem recenze je Bohdan Volejníček