Čtenářská recenze: Paul Freedman - Jídlo dějiny chuti

Doma jsem ji otevřela a nejen, že jsem žasla nad nádhernými starými malbami a fotografiemi, ale pustila jsem se do čtení. Opravdu jsem se dozvěděla až nečekané informace o tom, co vše byli lidé schopní sníst, co milovali, co si zakazovali a jak se stolovalo.

Některá překvapující zjištění mne zaujala, jiná znechutila, ale právě proto jsem ji četla, abych se dozvěděla jaké to bylo. Pokud se někdo věnuje jídlo, rád jí a nebo ho jen zajímá historie, měl by si tuto knížku přečíst. Nejenže vás zaujme, to jak a v čem se jedlo, kdo jídlo připravoval, kolik lidí ho servírovalo a co se jíst nesmělo, ale také si někdy uvědomíte, že to jídlo, které dnes jíme znali už dávno předtím. Některé bylo zapomenuto, jiné je dnes běžně k dostání. Například celozrnná strava byla tehdy jen potravou chudých, dnes je bráno jako dražší. To a ještě více mne v knize oslovilo.

Nejvíce se mi líbili malby a fotografie, které mi ukázali, jak se hospodařilo, obchodovalo, jedlo, stolovalo či v čem se vařilo. Někdy jsem se do toho čtení sice zapletla, protože text je trošku těžší na čtení, proto si ho raději rozdělte na více kapitol a cizí slova buď přečtěte pomalu nebo je raději vynechejte a přečtěte si pouze slovo v závorce, stejně si ho nezapamatujete. Ale hlavní je, že zjistíte o co se jedná.

Kniha, která zarazí, překvapí, zvedne ze židle, dojme a dá vám chuť k jídlu.

Autorkou recenze je Lucie Mácová