Čtenářská recenze: Stephenie Meyerová - Hostitel

Hlavní postavou rozsáhlého příběhu (552 stran většího formátu) je „duše“ Poutnice v těle Melanie Stryderové. Mimozemské „duše“ napadly náš svět a jsou implantovány do hostitelských těl. V nich pak potlačí jejich původního obyvatele a žijí na naší planetě poklidným mírumilovným životem. Na Zemi zbývá již jen několik málo původních obyvatel.

Poutnice, která prožila již mnoho životů na různých jiných planetách v tělech podivných bytostí, se však v těle Melanie „pere“ s její původní myslí. Melanie je silná a nechce se svého těla jen tak vzdát. Nemůže ho sice ovládat fyzicky, ale „útočí“ na Poutnici svými myšlenkami a především emocemi.

Právě emoce je to, co Poutnici na Zemi nejvíc fascinuje. Žádný z předchozích světů, které kdy poznala, nebyl tolik zaplněn tak silnými emocemi.

Postupně podléhá Melaniiným myšlenkám a některé její pocity s ní začne sdílet. Jako dvě „přítelkyně“ se pak vydají najít Melaniina bratra Jamieho a přítele Jareda. Spolu s nimi naleznou komunitu přežívajících lidí, ukrývajících se v pouštním jeskyním systému.

Jak lidé přijmou „duši“ Poutnici, zda spolu dokáží žít, to už vám prozrazovat nebudu.

Zpočátku jsem se do příběhu nějak nemohla začíst, ale když jsem se konečně začetla, tak jsem knihu nemohla odložit. Na konci jsem se téměř neubránila slzám.

Stephanie Meyerová mě v Hostiteli doslova dostala úžasnými popisy pocitů Poutnice a Melanie. Stejně tak jejich vnitřní rozhovory byly naprosto fascinující. Vyprávění Poutnice o světech na jiných planetách a o cestování mezi nimi bylo velice zajímavé.

Román Hostitel bych určitě doporučovala všem příznivcům Stephanie Meyerové a nejen jim. Jen prosím neočekávejte žádné upíry!

Autorkou recenze je Lenka Mynaříková