Čtenářská recenze: Karel Čapek - Hordubal, Povětroň, Obyčejný život

Karel Čapek je mistrem svého oboru a všechny jeho knihy jsou silně nadprůměrné, ale tato patří k nejzdařilejším. Všechny tři části jsou brilantní ukázkou spisovatelského umu.

Hordubal je prototypem venkovského poctivce, jednoduchého v myšlení, přímočarého v jednání, ale slabocha, neschopného vypořádat se se svým ńejbližším okolím, které zdaleka nejedná tak čestně, jako on.

Čtenáři ho musí být líto, když sám sobě popírá, že je mu žena nevěrná a předstírá, že je vše v pořádku, i když se  manželka Polana odmítá vzdát svého milence čeledína Štěpána, s nímž žila v době, kdy byl Hordubal v Americe, kde vydělával peníze, aby zajistil rodinu,dokonce s ním zasnoubí malou dcerku Hafii, aby mohl Štěpán zůstat v domě.

Zároveň si lze říct, že když je tak hloupý a  nedokáže si zjednat své právo, tak ať trpí, jenže lítost nabývá navrch, zvlášť v okamžiku, kdy je Hordubal zavražděn – navíc zbytečně, stejně právě umíral.

Soucítila jsem s nešťastným mužem, který se snažil dát své rodině vše, ale jeho snaha vycházela vniveč, nikdo o jeho snahu nestál, stal se zbytečným a  jeho vnitřní vyprahlost v důsledku rozpadu mezilidských vztahů ho nakonec zabíjí.

V Povětroni dal Čapek čtenáři možnost nahlédnout do „Velkého světa“, ale základem jsou zase, stejně jako v Hordubalovi, mezilidské vztahy, touha po lásce, porozumění  a citu.

Povětroň – popálený pacient ze zříceného letadla, jehož totožnost  nikdo nezná, je hospitalizován v nemocnici a různí lidé z jeho okolí – ať už řádová sestra, bdící u jeho lůžka, nebo senzitivní pacient – se stávají čímsi jako reproduktory, které seznamují čtenáře s životními peripetiemi ubožáka, jemuž ústa zamyká bezvědomí.

I tento hrdina na konci příběhu umírá, na následky popálenin a tropické choroby, která postupně stravuje jeho tělo.

Obyčejný život je proti přechozím částem poměrně klidný, jeho hrdina skutečně žije „obyčejným životem“ a potkávají ho obyčejné věci, ale pod povrchem této klidné hladiny se skrývají mocné emoce a opět touha po lásce a porozumění. S tímto hrdinou se lze lehce ztotožnit, je to „jeden z nás“ - vždyť každý člověk má své skryté touhy a duševní traumata, která ho provázejí celý život.

I zde příběh končí smrtí a zcela v souladu s názvem – příčinou je srdeční záchvat, jedna z nejčastějších příčin úmrtí.

Doporučuji tuto knihu každému, kdo má rád knihy nutící k zamyšlení i poté, co čtenář dočte poslední stránku a knihu odloží.

Autorkou recenze je Iveta Filanderová