Čtenářská recenze: Libor Budinský - Deset prezidentů

První kapitola se tedy věnuje i tomu, kde se jednotliví prezidenti narodili, v jakých rodinách vyrůstali, jaké měli dětství, nebo jaké studovali školy. Zkrátka a jasně první část vždy popíše, jaký byl prezident předtím, než se dostal k moci, druhá část popisuje, co dělal, když byl u moci a poslední část popisuje, jak o moc přišel.

Na této knize mě zaujalo především témaa to z jednoho prostého důvodu - zdá se mi, že se mluví maximálně tak o pánech Masarykovi, Havlovi a Klausovi. Ale ostatním prezidentům, kteří pro tuto zemi zajisté také udělali dost a dost, není věnována prakticky žádná pozornost.

A to je věc, kterou tato kniha určitě napravuje. Zdá se mi, že každému je věnována rovnoměrná pozornost a autor se určitě snaží být co nejobjektivnější - i když ne vždy to tak úplně vyjde. Z pár vět bylo cítit trochu zaujatosti, ale tomu se nemůže vyhnout asi nikdo, kdo píše o tolika, často kontroverzních, osobách z různých dob a režimů.

V neposlední řadě musím také říci, že se mi na knize moc líbilo, jak se věnovala i takovým věcem, které nejsou moc důležité, ale jsou to spíše takové zajímavosti. Mám na mysli například to, že jeden prezident rád jezdil hrát mariáš na Orlík, druhý byl zase náčelníkem jednoty a podobně. Jsou to sice detaily, které nejsou důležité, ale celou knihu to zpestřuje a ve výsledku to dává lepší pohled na tu konkrétní osobu.

Autorem recenze je Tomáš Pučík