Čtenářská recenze: Jiří Gruša - Dámský gambit

Námět příběhu mi byl totiž od samého počátku velmi sympatický. Hlavním hrdinou je muž, který se za každou cenu snaží udržet a zachránit svoje nefunkční manželství.

Něco podobného jsme nedávno řešili i v blízké rodině, ale tady zoufalý muž hledá zoufalá řešení. Neštítí se ani vraždy, aby pro sebe získal novou a jak doufá i lepší identitu.

Celý příběh je protkán erotickými náznaky, situacemi i představami. Leckdy není poznat, co je ještě skutečnost a co už sen. Milostný život mívá ovšem i předvídatelné následky, se kterými se v knize také setkáme.

Celý příběh tvoří vlastně mozaika různých situací, které dohromady splývají v rychle tekoucí proud, ve kterém ale není někdy jednoduché se zorientovat. Celý styl bych rozhodně označila za experimentální.

Ale kniha Dámský gambit se pyšní i dalšími zajímavostmi, kvůli kterým doporučuji si ji přečíst. Například celý příběh je podaný v ich formě (zprostředkované hlavním hrdinou). Najdeme tu i několik dopisů, z nichž některé z nich jsou adresovány C. Augustu Dupinovi – smyšlené postavě známé především vyznavačům díla Edgara Alana Poa

Na první pohled mě zaujaly i rozličné způsoby oslovování hlavních postav – vždy trefně vybrané podle aktuální situace. Například milenec hrdinovy manželky je tu střídavě jmenován jako pan Hromádka, H. či Ještěr. Trochu mi to připomněla mou oblíbenou knihu Gejša, v níž jsou zákazníci těchto japonských umělkyň oslovováni přezdívkami podle svých nejvýraznějších vlastností.

Knihu ještě zajímavě doplňují jednoduché ilustrace, které zachycují jednotlivé popisované okamžiky a trochu pomáhají čtenáři zorientovat se v občas nejasném textu.

Osobně vnímám knihu Dámský gambit jako velice zajímavý literární počin, který by neměl chybět v knihovně žádného náročnějšího čtenáře. Knihu nejspíš ocení hlavně ženy, ale muži jim nejspíš budou zvědavě nakukovat přes rameno.

I když je kniha místy trochu obtížněji stravitelná (doopravdy se nehodí například ke čtení v tramvaji), obsahuje jen devadesát stran textu.

Autor v podstatě řekne vše, co k popisovanému tématu říci chtěl, ale zásadně se vyhýbá jakýmkoliv nudným, nezáživným a nicneříkajícím pasážím. Počet stran je tedy k zvolenému tématu naprosto ideální.


Autorkou recenze je Jana Šrámčíková