Serena - Když žena touží po moci

Román tohoto jižanského autora splňuje vše, co se od této specifické americké oblasti, a tedy i literární obce, očekává. Je svým obsahem drsný, mnohdy až chladně brutální, s postavami a postoji výjimečně specifickými.

A právě tato kombinace učinila z knihy jeden z mých nejúžasnějších čtenářských zážitků.

Román jsem začal číst v novoročním odpoledni a skončil jsem skutečně až pár minut po půlnoci, kdy jsem otočil poslední stránku. Strhující příběh z prostředí dřevorubeckých společností v Severní Karolíně na počátku třicátých let minulého století, se dá pokládat za literárně-umělecký thriller.

Napínavý příběh z časů hospodářské krize vás od první stránky pohltí svým dějem, kterému vévodí především silný charakter hlavní postavy.

Tou je Serena, manželka majitele dřevařské společnosti, které svým nekomfortním stylem života a myšlením doslova šokuje nejen další postavy z knihy, ale samozřejmě i vás, jako čtenáře.

Jak už částečně naznačuje samotný podnázev, Serena je žena, které se nespokojí jen se vcelku hmotně zajištěným životem ve společensky zapomenutém koutu Ameriky. Její ambice jsou mnohem vyšší.

Ale nejsou to jen ambice v podnikatelském smyslu. Její touhy vlastně směřují až absolutnímu ovládnutí životů všech lidí z jejího zájmového okolí. K tomu ji nahrává nejen její výchova, ale především doba. Po Státech se přesunují statisíce hladových lidí a rodin bez práce, a tedy i zdroje příjmu. Jsou proto schopni vydržet téměř jakékoliv pracovní podmínky, nebo i výstřelky majitele, překračující už zákony jak lidské, tak i právní.

Příběh je tedy vyprávěn vlastně ve dvou rovinách. Jedna patří Sereně, s jejími šokujícími myšlenkami a činy, a pak tu máme pohled dřevorubeckých part, které každé ráno vyrážejí do kopců za svou lopotnou prací. Tím se nám předkládá i obraz života lidí, kteří mají vlastně menší hodnotu než sekyra či pila, kterou používají ke svému živobytí.

Román je ukázkou toho, jak chladně uvažující člověk dokáže v nejistých časech získat postavení téměř boha, ovládajícího beztrestně bytí a nebytí jedinců.

V závěru právě toto činí z knihy skutečně napínavý thriller, kdy Serena a její pravá ruka Galloway začínají jednat jakoby smyslů zbaveni.

Ale možná i sám autor chtěl dát nakonec čtenáři naději, že Boží mlýny melou pomalu, ale jistě, a vložil krátký, kurzívou psaný epilog.

Tento jedinečný román přeložila Květa Palowská.


Autorem recenze je Bohdan Volejníček