Čtenářská recenze: Victor Hugo - Chrám matky boží v Paříži

V příběhu se přeneseme do středověké Paříže 15. století. Zde, v chrámu Matky boží vyrůstá škaredý a hrbatý Quasimodo, jehož se ujal kněz Klaudius Frollo. Quasimodo žije v ústraní, lidé se mu vyhýbají a považují ho za ztělesnění zla. Jediný, kdo ho má tedy doopravdy rád je jeho opatrovník Frollo. Právě kvůli němu se dopustí únosu krásné cikánské tanečnice Esmeraldy, ovšem jeho záměr se nevydaří a on je odsouzen k trestu na pranýři. Frollo zosnovuje své plány tak, že Esmeralda je nakonec podezřelá z čarodějnictví a odsouzena k trestu smrti. Nabídne jí však vysvobození pod podmínkou, že se stane jeho milenkou, Esmeralda však odmítne, což se stane i příčinou její definitivní záhuby. Po Esmeraldině smrti Quasimodo, který ji opravdu miloval, zmizí. Po letech je ale v hrobce nalezena kostra ženy, která objímá kostru muže s pokřivenou páteří. Žena zemřela oběšením, muž ale chtěl zemřít dobrovolně…

Postavy v románu se mi zdály málo individualizované, ale zato jakoby byly ztělesněním některých symbolů a vlastností: Quasimodo, ač ošklivý a budící jen posměch, je schopen hluboce a oddaně milovat. Frollo, kněz, jenž by měl být ctnostný, je naopak schopen těch nejlstivějších plánů. Krása Esmeraldy zase kontrastuje s bídou a chudobou, ve které žije.

Příběh knihy se dotkne snad každého, kdo je jen trochu romanticky založený. Má v sobě totiž vše, co má romantické dílo mít. Líbilo se mi Hugovo prokreslení tehdejší Paříže a jejích památek a obyvatel i atmosféry středověkého města. Zpočátku jsem k románu přistupovala s nedůvěrou, ale dnes již vím, že tento titul jsme jako žáci střední školy neměli v seznamu povinné literatury nadarmo.

Autorkou recenze je Šárka Horáková