Čtenářská recenze: Miloslav Švandrlík - Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky

Četla jsem tuhle knížku už mnohokrát. Nejzajímavější ale asi bylo moje první setkání s touhle četbou, dnešní mladší generace asi ani netuší, že se takhle taky knížky četly...

Byly jsme čtyři studentky zdravotnické školy v 80. letech minulého století a jedna z nás přinesla tuhle tenkrát zakázanou knížku. No knížku. Byl to spíš silný sešit nebo jak to nazvat, kde byl ručně!!! přepsaný text Miloslava Švandrlíka. Zakázané ovoce ale chutná nejvíce, takže jsme si knížku postupně všechny přečetly, aby mohla zase putovat dál.

Myslím, že tenkrát jsme jí četli hlavně z toho důvodu, že byla zakázaná, až později jsem si uvědomila, že celý děj, který je v ní popsán s takovou ironií a komičností se skutečně stal. Pan Švandrlík totiž, jak jsem se později dozvěděla, právě u TP, tedy Technických praporů, sloužil a vycházel tak ze své vlastní zkušenosti.

Člověku se už nechce ani věřit, že se skutečně mohlo dít to, co se popisuje. Lidé strašně rychle na tuhle dobu zapomínají. Když si představím, že takových majorů Terazky běhalo v té době nespočet, myslím, že život v Technických praporech, i když je v knížce líčen s nadsázkou a humorem, nebyl určitě vůbec jednoduchý.

Tuto skutečnost mi potvrdil i můj manžel, který shodou okolností u Technických praporů taky sloužil. Ti, kteří narukovali, sice neměli zbraně jako ostatní vojáci, ale i na stavbách, kde působili, nebyly vůbec jednoduché podmínky, docházelo k mnoha úrazům, které se ale vždy spolehlivě "zametly pod stůl". Ubytování těchto vojáků bylo mnohdy taky podřadné a nevyhovující, protože řečeno slovy pana Švandrlíka, takovou důvěru jim zase Lidově demokratická armáda nedala....

Ale i přes tyto skutečnosti bych každému, kdo tuto knížku ještě nečetl, moc doporučovala, aby si jí koupil, měla by určitě patřit k takovému základu naší literatury, který by měl každý mít ve své knihovně. Myslím, že by tak měla učinit hlavně mladší generace, aby se dozvěděla, jak to v armádě a nejen v ní, za totality vypadalo.

Autorkou recenze je Šárka Nová