Čtenářská recenze: Michal Viewegh - Biomanželka

Hlavní postavou je Hedvika - knihovnice, která je sice mladá, ale o to víc plachá. Zamiluje se do starého spisovatele Mojmíra. Mojmír svoji Hedvičku nosí na rukou a zahrnuje ji láskou stárnoucího muže. Mojmír má sen, mít domek se zahradou a kupu dětí a se samozřejmostí předpokládá, že to chce i Hedvika. Hedvika se tedy podrobí Mojmírovi a svůj volný čas okopává zahrádku, stará se o domeček, manžel Mojmír zjišťuje, že už není středem jejího života. A už vůbec nepočítal s tím, že když příjdou děti, Hedvika ho odsouvá až nakonec svých priorit. To už ho opravdu zasáhlo.

A teď přichází řeč na dulu, kterou jsem zmínila již na začátku. Sedm let bydlí s manželi v baráčku a pomáhá Hedvice. Hlavně v těhotenství a šestinedělí. Mojmír a dula se nemají rádi a žárlí na sebe kvůli Hedvice. Dula opravdu výstižně vypráví o naivnosti starého seladona a spisovatele Mojmíra. A naopak Hedviku vyzdvihuje do výšin, kvůli jejím aktivitám, jako je mateřské centrum a bioklub. Z Mojmírových peněz platí charitativní akce o kterých Mojmír samozřejmě nemá ani ponětí. Domeček se promění v domácí školu kde Hedvika a stejně biozasažené kamarádky učí své děti. Její bionarušenost se také projevuje tím, že ručně šije menstruační vložky a udělá si kurz laktačního poradenství.

Mojmír je nejspíš muž s oceli, jelikož všechny Hedvičiny aktivity snáší. V knize se tedy dozvíme mi, ženy co vše dokáže ustát muž, který miluje svoji ženu. Ale na druhou stranu mi Mojmír připadá jak neuvěřitelný slaboch, který si doma nedokáže dupnout a skáče tak, jak jeho žena píská. Sice nejdřív dělá ramena a s ženou nesouhlasí, jde si postěžovat nad alkoholem svému největšímu kamarádovi. Ale nakonec se stejně nic nezmění. Mojmír mě, ale na konci knihy velice překvapí svojí mstou Hedvice a dule.

Napíše o těch bioženách, biovýrobcích a všem tom bio...........román. A nikdy nebude třídit odpadky.

Myslím, že tento román Michala Viewegha by si měli přečíst muži i ženy.

Autorkou recenze je Věra Ondráková