Čtenářská recenze: Michal Viewegh - Biomanželka

Vypravěčkou románu Michala Viewegha je dula – nejprve provází Hedviku těhotenstvím, stráví s ní období kolem porodu, porod samotný, šestinedělí a co více- nastěhuje se k ní domů , provází ji i druhým těhotenstvím a tráví tak s ní už sedmý rok...

….nebylo by na tom nic až tak moc divného, kdyby byla dula příbuzná nebo nějak spřízněná a Hedvika kdyby byla osamělá. Jenomže Hedvika je vdaná za úspěšného spisovatele a žije s ním. Tak se stane, že žijí společně s dulou.Spisovatel není tímto rodinným stavem nikterak nadšen. Vždyť dula je zákonná manželka staršího anesteziologa, od kterého odešla.

Hedvika díky svým nesčetným aktivitám a podněcována dulou pečuje o své dvě děti, věnuje se zahradě, založí Mateřské centrum, věnuje se laktačnímu poradenství, zavede doma domácí vyučování, svým nakažlivým elánem se spojí s dalšími matkami a  žije ryze ženskými problémy.

V celé knize jde vlastně o vztah mezi mužem a ženou. Kniha je prodchnuta nesčetnými, vtipně pojatými dialogy mezi těmito dvěma pohlavími.

Spisovatel by měl rád doma manželku věnující se nejen dvěma  dětem - konzervativní počet, jiný odmítá - zejména však jemu samotnému. Chtěl by, aby udržovala teplo rodinného krbu, dala si s ním klobásu a občas ho namasírovala.

Místo toho má lednici s bio-výrobky, z jeho pokoje si děti - nejen jeho vlastní dělají dětský koutek, Hedvika absolvuje víkendové kurzy pro duly, sezení s terapeutem, zakládá neziskové organizace, žádá o granty a  vozí obě dcerky několikrát týdně na kroužky.

Manžel se posunuje v hodnotovém žebříčku své ženy stále na vzdálenější a vzdálenější místo…i biosvačinkám věnuje víc času než jemu.

Kniha je velmi vtipně napsaná a doporučila bych ji k přečtení ženám i mužům. Opravdu jsem se bavila, jak  vidí věci ženy a jak na ty samé věci nahlíží muži.

Autorkou recenze je Martina Mičková